Mona Goya (1909 - 1961)

Francouzská herečka Mona Goya patřila ve třicátých letech k mezinárodním filmovým hvězdám, i když její sláva se odehrávala téměř výhradně v rámci průměrných až podprůměrných filmů. Narodila se v Mexiku, ale její rodiče byli Francouzi, její skutečné jméno bylo Simone Isabelle Marchand. Rodina později přesídlila zpět do Francie a mladá Mona měla jasnou představu o své budoucnosti – stát se slavnou herečkou. S několika svými fotografiemi a mladistvými ambicemi navštívila v osmnácti letech filmové ateliéry a její neodbytnost přinesla brzy své ovoce. Již v roce 1928 hrála ve čtyřech filmech, mimo jiné ve slavném L'Herbierově díle PENÍZE (L'Argent, 1928), následně pak získala hlavní roli ve filmu PAPRSEK SLUNCE (Rayon de soleil, 1928).

Situace se ale v relativně krátké době změnila a evropské publikum se začalo dožadovat hollywoodských trháků v původních verzích s americkými hvězdami, načež producenti z ekonomických důvodů postupně od pořizování cizojazyčných mutací svých filmů upouštěli. Mona Goya se vrátila do Francie; nutno podotknout, že ne všichni francouzští herci se v Americe prosadili, Mona Goya ale byla jednou z těch úspěšnějších a do Evropy přijela již jako hvězda. Na druhou stranu je nutno přiznat, že její další práce pro film vycházela spíše z jejích fyzických předpokladů, než z kvalitních hereckých výkonů, což limitovalo její uplatnění na skutečně hodnotných titulech. Zlí jazykové tvrdili, že Mona Goya neoplývala nijak vysokou inteligencí a že bez rozmyslu přijímala všechny nabízené role, ale tvůrci filmů si jí cenili jako ztělesnění mladistvého elánu a optimismu a každá její středně velká, někdy i hlavní role, znamenala úspěch.

I nadále točila několik filmů ročně, za zmínku stojí několikerá spolupráce se slavným Fernandelem, s nímž natočila například mezinárodně úspěšnou historickou komedii FRANTIŠEK PRVNÍ (François Premier, 1937), hrála také pod režjiním vedením Sachi Guitryho, od nějž dostala příležitost v životopisném snímku LA MALIBRAN (1943), jiný významný režisér Abel Gance ji obsadil do dobrodružné historické romance KAPITÁN FRACASSE (Le capitaine Fracasse, 1943). Ve čtyřicátých letech vstoupila Mona Goya i na divadelní jeviště a v průběhu deseti let hrála například v Théâtre de Paris nebo Comédie des Champs-Elysées.

Po válce pak příležitostí výrazně ubylo a filmografie Mony Goyi se začala početně snižovat, v padesátých letech pak točila již i s několikaletými odstupy. Z její poválečné tvorby si zmínku zaslouží historický film MANDRIN (1947), v němž na sebe vzala podobu slavné markýzy de Pompadour. Z další dekády můžeme připomenout slavný film BABETA JDE DO VÁLKY (Babette s'en va-t-en guerre, 1959). Naposledy si Mona Goya zahrála v hořké komedii STARÁ GARDA (Les vieux de la vieille, 1960) po boku mužských hvězd své generace, jako byl Jean Gabin nebo Pierre Fresnay. Koncem padesátých let navázala také příležitostnou spolupráci s televizí.