Catherine Spaak (1945 - 2022)

Francouzská herečka Catherine Spaak je dcerou významného filmového scénáristy Charlese Spaaka (1903-1975), její matka Claude Mercy (1905-1996) byla herečkou. Na hereckou dráhu se vydala také Catherinina starší sestra Agnes Spaak (*1944). Catherine Spaak později v rozhovorech i knižních vzpomínkách uvádí, že oba její rodiče žili svými bohémskými životy a o děti se příliš nezajímali. Catherine stála před kamerou poprvé ve čtrnácti letech, od počátku šedesátých let začala hrát velké role hlavně v italských filmech. Objevila se ve slavném vězeňském dramatu DÍRA (Le trou, 1960), kde dostala menší roli díky svému otci.

Zatímco ve Francii na ni čekaly jen vedlejší herecké úkoly, jako sotva zletilá herečka zazářila v Itálii, kde do svých osmnácti let natočila přes deset filmů, vesměs v hlavních rolích. Zaujala svými výkony v dílech slavných režisérů jako byl Damiano Damiani (NUDA – La noia, 1963) nebo Dino Risi (DÍVKA Z PARMY – La parmigiana, 1963). Příležitostně znovu ale točila i ve Francii a velkou příležitostí v podobě tragické postavy mladé dívky Jeanne pro ni byl slavný válečný film VÍKEND NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1964). V osmnácti letech se poprvé provdala, jejím manželem se stal italský herec Fabrizio Capucci (*1939), s nímž se seznámila při natáčení filmu DICIOTTENI AL SOLE (1962). Měli spolu dceru Sabrinu Capucci (*1963), dnes divadelní herečku. Když své těhotenství oznámila rodičům, na první pohled volnomyšlenkáři Charles Spaak a Claudine Mercy zuřili a nutili ji k potratu. Pro Catherine o důvod méně, proč se vracet do Francie. V rámci udílení Cen Davida di Donatello obdržela Catherine Spaak v roce 1964 Zlatou plaketu.

V šedesátých letech se Catherine Spaak pokusila prosadit i jako zpěvačka a také v tomto oboru se jí poměrně dobře dařilo, což lze doložit i tehdy známým přirovnáním italská Françoise Hardy. Během 60. a 70. let vydala několik LP desek a řadu singlů s písněmi populární hudby. Více se ale nadále věnovala filmu, její doménou byl komediální žánr, s Vittoriem Gassmanem hrála ve filmech HOROUCÍ ŽIVOT (La calda vita, 1965) nebo BRANCALEONOVA ARMÁDA (L′armata Brancaleone, 1965), po boku Marcella Mastroianniho natočila povídkový snímek DNES, ZÍTRA, POZÍTŘÍ (Oggi, domani e doppodomani, 1967), objevila se i v americkém přepisu slavného Hayleyova románu HOTEL (Hotel, 1967). Koncem šedesátých let se Catherine Spaak začala prosazovat i v divadle, hrála také v televizi.

Z její pozdější filmografie se sluší připomenout komedii DOSTIHOVÁ HOREČKA (Febbre da cavallo, 1976) nebo povídkový film MILENCI NA NEDĚLI (I seduttori della domenica, 1980), v této době se začala častěji objevovat v televizních seriálech. V následujících letech práci pro film značně omezila, začala psát knihy a úspěchy sklízela především jako populární moderátorka televizních talk show. Mezitím se v roce 1971 rozvedla s Fabriziem Capuccim a jejím druhým manželem byl v letech 1972-1979 herec Johnny Dorelli (*1937), s nímž měla jednoho syna. Jejím třetím manželem se na Štědrý den v roce 1993 stal architekt Daniel Rey, s nímž žije dodnes.