Christiane Delyne (1902 - 1966)

O životě francouzské herečky amerického původu Christiane Delyne toho není příliš známo, a i když její kariéra u filmu trvala jen poměrně krátce, ve třicátých letech patřila k hvězdám francouzské kinematografie. Narodila se v americké Philadelphii jako Evelyn Meyer, ve dvacátých letech odešla do Francie a již koncem dekády ji bylo možno vidět na divadelním jevišti (Théâtre de la Michodiere). Její dráhu filmové herečky odstartoval příchod zvuku a od počátku třicátých let točila několikrát ročně.

Zásadní etapou Christianiny kariéry byla polovina 30. let, kdy byla manželkou slavného režiséra Christiana-Jaque (1904-1994). V letech 1934-1936 spolu natočili pět filmů a ve všech dostala Christiane Delyne pochopitelně velké příležitosti. Za zmínku stojí komedie s ambicióznějším morálním podtextem OTEC LAMPION (Le père Lampion, 1934), v jednom z dalších filmů DŮM NAPROTI (La maison d'en face, 1936) se opět setkala s mezinárodní hvězdou Elvirou Popesco, jinak šlo opět o díla nijak nevynikajicí nad dobový průměr.

Dostupné prameny neuvádějí, jak dlouho trvalo manželství Christiane Delyna s Christianem-Jaque, něco ale napovídá fakt, že po roce 1936 se herečka neobjevila již v žádném jeho filmu. Shodou okolností právě v roce 1937 začal Christian-Jaque pracovat na svých prvních skutečně hodnotných filmech, zjevně ukončené manželství s Christiane Delyne však zapříčinilo, že herečku minula možnost participovat na dodnes kvalitních počinech bývalého manžela (Christian-Jaque se pak v roce 1938 oženil s herečkou Simone Renant). Christiane Delyne se podruhé provdala za herce Bernarda Lancreta (1912-1983), ani toto manželství však nemělo dlouhého trvání.

Ve druhé polovině začala kariéra Christiane Delyne povážlivě stagnovat; nepřesvědčivé herecké výkony a uvadající krása způsobily snížený zájem producentů a jestliže v letech 1932-1933 natočila patnáct filmů, tak například v roce 1938 hrála již jen ve dvou filmech. Tehdy se také naposledy prezentovala v hlavní roli, a sice v nenáročné veselohře SLADKÁ POMSTA (La belle revanche, 1938). Těsně před začátkem války se pak objevila již jen v jednom titulu, šlo o futuristicky pojatou vizi SVĚT SE BUDE TŘÁST (Le monde tremblera, 1939). Na několik let pak ze světa umění zcela zmizela – jako rodilá Američanka pochopitelně neměla šanci prosadit se v Evropě, prakticky celé prostoupené fašistickými režimy. Po válce se znovu objevila na divadelních prknech a hrála v Théâtre Antoine a Théâtre de la Madeleine. Do přelomu 40. a 50. let pak spadají její poslední tři filmové role, šlo však již jen o nevelké postavy. Jejím posledním filmem byla komedie TULÁK FERNAND (Fernand clochard, 1957) s dobově populárním komikem Fernandem Raynaudem.