Héléna Manson (1898 - 1994)   † 96 let

Dnes již méně známá francouzská herečka Héléna Manson se narodila jako Elena Eugénia Manson v Caracasu ve Venezuele. Když jí byly dva roky, jako zázrakem přežila ničivé zemětřesení, které Caracas postihlo v roce 1900, načež vyrůstala u příbuzných v New Yorku. Její následující kroky vedly do Evropy a u další části rodiny dospívala ve Švýcarsku. Tady objevila kouzlo amatérského divadla a začala studovat herectví na ženevské konzervatoři. Jako náhradnice zastoupila nemocnou herečku v Pitoëffově divadelní společnosti a svým výkonem v Pirandellově hře Šest postav hledá autora zaujala natolik, že Georges Pitoëff ji angažoval do svého souboru jako stálou členku.

K uměleckým vrcholům svého filmového herectví dospěla Héléna Manson v době okupace ve spolupráci s režisérem H. G. Clouzotem, který velmi šikovně využil jejího zjevu v postavě bezcitné zdravotnice ve slavném psychologickém dramatu HAVRAN (Le corbeau, 1943). Pracovali spolu již rok předtím na neméně zdařilém kriminálním dramatu NEZNÁMÝ V DOMĚ (Les inconnus dans la maison, 1942). V průběhu války dostala Héléna Manson další zajímavé příležitosti, například film KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpus, 1943), kde hrála služku, byl za protektorátu uveden i v našich kinech.

S neztenčenou intenzitou pokračovala ve filmování i po válce, význam jejích rolí se ale začal postupně zmenšovat. Vedle desítek dnes již zapomenutých filmů hrála i v dosud vysoce hodnocených počinech jako RADOVÁNKY (Le plaisir, 1952) nebo LOLA MONTEZOVÁ (Lola Montes, 1955), znovu se vracela ke spolupráci s H. G. Clouzotem (MANON, 1949), za zmínku stojí také filmy režiséra André Cayatta jako MEČ A VÁHY (Le glaive et le balance, 1963) nebo PAST NA POPELKU (Piege pour Cendrillon, 1965). Obdivuhodně aktivní zůstávala také na divadelních prknech (Théâtre du Vieux Colombier, Comédie des Champs-Elysées), v 50. letech začala pracovat i pro televizi a také filmový dabing.

Teprve po sedmdesátce začala Héléna Manson své veškeré aktivity postupně omezovat, právě z této doby ale můžeme připomenout filmy dobře známé i u nás. Vrchní sestru hrála například v Polanského filmu NÁJEMNÍK (Le locataire, 1976); byl to její jediný film v dekádě 70. let, jinak v této době hrála spíše v televizi, jejím domovským jevištěm tehdy bylo Théâtre des Célestins. Několika tituly se pak divákům připomněla ještě v 80. letech, naposledy hrála v devadesáti letech postavu tyranské matky ve filmu MANŽELÉ, ŽENY, MILENCI (Les maris, les femmes, les amants, 1989).