Jean Boyer (1901 - 1965)

Dlouhodobě úspěšný francouzský režisér Jean Boyer se původně věnoval hudbě, k níž byl veden svým otcem. Lucien Boyer (1876-1942) byl kdysi populárním zpěvákem a skladatelem, měl za sebou úspěšná evropská turné i trable plynoucí z bohémského způsobu života. Jean Boyer se narodil v Paříži a od dětství navštěvoval divadla a kabarety, velmi brzy se pak prosadil jako autor textů písní, libret k operetám a muzikálům, příležitostně skládal i hudbu a také zpíval.

První samostatnou režií Jeana Boyera byla komedie ŠPATNÝ HOCH (Un mauvais garçon, 1936), která pracovala s nenáročnou milostnou zápletkou (výhradním autorem scénáře byl sám Boyer), ale participace populární Danielle Darrieux zajistila filmu úspěch. Od této doby točil Jean Boyer několikrát ročně, takže za třicet let až do svého úmrtí nastřádal na své konto přes padesát filmů, převážně komediálního žánru. Hudbu k filmu ŠPATNÝ HOCH složil významný skladatel Georges van Parys (1902-1971), s nímž pak Boyer spolupracoval na více než dvaceti dalších filmech. S Danielle Darrieux natočil Boyer krátce poté film SLEČNA MÁ MATKA (Mademoiselle ma femme, 1936), jako scénárista se podílel na hodnotném dramatu ZNEUŽITÍ DŮVĚRY (Abus de confiance, 1937).

Přelom 30. a 40. let byl pro Boyera velmi plodným obdobím, točil převážně komedie (většinou s výraznou hudební složkou, kterou sám obohacoval písňovými texty). Zajímavým (i když dávno zapomenutým) počinem byla komedie KOKOSOVÝ OŘECH (Noix de coco, 1938), která byla pro Boyera jedinou kooperací s dramatikem a scénáristou Marcelem Achardem. Stejně tak vzácná byla participace herců jako Raimu nebo Marie Bell, kteří v tomto filmu vytvořili ústřední pár. Jako bývalý zpěvák dal Jean Boyer několikrát hereckou příležitost slavným pěveckým idolům té doby – například Charles Trenet hrál ve filmu PAŘÍŽSKÁ ROMANCE (La romance de Paris, 1941). Hudební složku do svých filmů prosazoval Boyer všemožnými způsoby – hlasitý poslech slavné skladby Maurice Ravela byl například klíčovým impulsem k sousedskému sporu v komedii BOLERO (1941). Nevyhýbal se ale ani dramatičtějšímu žánru, což dokládá například film SERENÁDA (Sérénade, 1940), epizoda ze života skladatele Franze Schuberta.

Z těsně poválečného období vyniká z Boyerovy filmografie kriminálka z filmařského prostředí ČLOVĚK NECHCE UMŘÍT TAKHLE (Un ne meurt pas comme ça, 1946), s níž dosáhl značného diváckého ohlasu v kinech (více než jeden a půl miliónu diváků). Výrazný komerční úspěch pak zaznamenala historická veselohra CASANOVOVA DOBRODRUŽSTVÍ (Les aventures de Casanova, 1947) s více než čtyřmi milióny diváky v kinech. Navázaná spolupráce s herci nastupující generace vyústila například v realizaci filmu VŠECHNY CESTY VEDOU DO ŘÍMA (Tous les chemins mènent à Rome, 1949) s Gérardem Philipem v hlavní roli.