"Je jedním z těch lidí, kteří jsou zcela a naprosto nenahraditelní. Mimo jiné položil základ 'nové komedie' 60. a 70. let. To co dokázal je zcela výjimečné." (Michael Palin)
"Ano, chybějící noha, pane Spiggotte. Schází Vám nohy, až na jednu. Zato Vaše pravá noha, ta se mi líbí. Hodí se skvěle pro tuto roli. Jakmile jsem ji uviděl vcházet, řekl jsem si: 'No prosím, jak pěkná noha se přišla ucházet o tuto roli!'. Nemám nic proti Vaší pravé noze. Potíž je ale v tom, že jinou už nemáte. Padáte trochu na levou stranu.“ „Na tom je něco neadekvátního?“ „Ano, neadekvátního, pane Spiggotte. A víte, podle mě není britská veřejnost připravena na jednonohého opičího muže houpajícího se na liáně džunglí."
Velký úspěch zaznamenala show BEYOND THE FRINGE (1960), kterou vytvořil se spolužáky z Cambridge a Oxfordu - s Jonathanem Millerem, Alanem Bennettem a Dudley Moorem. Po prvním uvedení na Edinburghském festivalu si tuto show oblíbilo londýnské publikum také díky Cookově imitaci britského premiéra Harolda Macmillana a slavné scénce One Leg Too Few. V roce 1962 se s tímto představením dostali až na Brodway a vyhráli svou první Tony Award. Mezitím Cook založil v londýnském Soho klub Establishment (1961), kde vystupovala řada britských i zahraničních komiků, klub se stal místem pro satiru bez cenzury. V suterénu klubu hrávalo Dudley Moore’s Trio. V této době také začal spolupracovat se satirickým časopisem Private Eye. Když skončilo představení v Americe, nabídla BBC Dudley Moorovi vlastní televizní pořad, kde měl uplatnit svůj komediální a hudební talent. Moore si přizval ke spolupráci Petera Cooka, tak vznikl pořad NOT ONLY… BUT ALSO (1964-70). Spolu utvořili komickou dvojici Pete (pseudo-intelektuál) a Dud (submisivní dětinský prosťáček) a vytvořili řadu dnes již legendárních scének tzv. The Dagenham Dialogues, včetně "Bloody Greta Garbo".
"Jak Bůh vlastně vypadá, jakou má třeba barvu?" "Od každé trochu, má všechny barvy duhy." "Ale je to Angličan, že?" "Jistě, nejvyšší třída."