Louis Seigner (1903 - 1991)

Joseph Louis Seigner pocházel ze živnostnické rodiny (jeho rodiče vlastnili obchod s potravinami na venkově v jižní Francii). Již v dětství propadl divadlu, stejně tak se živě zajímal o film v jeho začátcích. V Lyonu nedaleko svého rodiště začal studovat herectví, následně přešel na pařížskou konzervatoř. Již tady zaujal divadelního režiséra a manažera Firmina Gémiera, který jej angažoval do Théâtre de l'Odéon. Tady Louis Seigner strávil šestnáct let (1924-1939) a odehrál zde desítky rolí, převážně v díle dobovných současníků jako byli Tristan Bernard nebo Roger Ferdinand. Mezitím v roce 1930 s Claudem Dauphinem a Jeanem Nohainem založil vlastní divadelní společnost. Počátkem třicátých let se také dočkal prvních filmových rolí, zatím však šlo o bezejmenné epizody navíc v nepříliš významných filmech.

Nebylo to sice pravidlem, ale i Louis Seigner jako jiní členové prestižní divadelní scény byl filmem oslovován často pro adaptace klasických literárních děl a do umělecky hodnotných počinů. Z doby okupace to lze doložit jeho participací na filmech jako TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943) nebo VAUTRIN (1944) vycházející z literárního odkazu Honoré de Balzaca. Ze současných dramat je na místě připomenout slavný psychologický příběh s kriminální zápletkou HAVRAN (Le corbeau, 1943). Podobně tomu bylo i po válce, kdy hrál například ve filmech ŠUANI (Les chouans, 1946) nebo VĚČNÝ MANŽEL (L'homme au chapeau rond, 1946) na motivy románu F. M. Dostojevského. Čtyřicátá léta byla pro Seignera také ve znamení velkých rolí a úspěchů v Comédie Française. Hrál v kusech francouzských klasiků (Molière, Beaumarchais) i zahraničních klasiků jako byli W. Shakespeare nebo J. W. Goethe, nevyhýbal se ani osvědčeným francouzským fraškám z pera E. Labiche nebo G. Feydeaua. V případě hry Soudce Haudecoeur si v roce 1950 vyzkoušel i divadelní režii. Několik let pak slavil úspěchy v Moliýrově hře Měšťák šlechticem, která byla nakonec v roce 1958 převedena i na filmové plátno.

Z typologie filmových postav Louise Seignera vybočuje role kouzelníka v adaptaci slavné LUKRÉCIE BORGIA (Lucrèce Borgia, 1953), později hrál výrazné vedlejší role po boku Jeana Gabina, například ve filmu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1958), v dalším Gabinově filmu PREZIDENT (Le president, 1960) ztvárnil ředitele Francouzské banky. V této době také hrál jednu z mála svých hlavních rolí, a sice komisaře Toussainta v kriminálce PLNÝMI HRSTMI (A pleines mains, 1959). Velkým úkolům ve filmu se jinak Louis Seigner vyhýbal, jednak kvůli značnému vytížení v divadle, navíc odmítal vyjíždět za natáčením exteriérů mimo Paříž.

Další pro sebe typickou postavu ztvárnil ve filmu PRAVDA (La vérite, 1960) s Brigitte Bardot, kde hrál předsedu soudu. Pak se objevil opět v několika filmech s Jeanem Gabinem, v 70. letech pak natáčel i s Alainem Delonem a například ve filmu PAN KLEIN (Mr. Klein, 1975) hrál jeho otce. Zcela naposledy stál Louis Seigner před kamerou v Hosseinově adaptaci Hugových BÍDNÍKŮ (Les misérables, 1982). Mezitím v roce 1971 opustil řady Comédie Française, v dalších letech pak hostoval na scénách Théâtre de l'Oeuvre nebo Théâtre de Paris, kde v režii Roberta Hosseina hrál v Dostojevského Zločinu a trestu. Významné bylo také pedagogické působení Louise Seignera, v letech 1962-1975 vyučoval na pařížské konzervatoři.