John Barry (1933 - 2011)

Moje jméno je Barry, John Barry. Prosím nerušit, otevřít duši a poslouchat.

John Barry patří k nejváženějším skladatelům současnosti. Je autorem hudby k jedenácti bondovkám včetně jejich legendárního ústředního motivu a na kontě má celkem pět Oscarů. Je jedním z mála filmových skladatelů, jehož soundtracky se prodávají díky skladatelově jménu. Jeho hudba je elegantní, duchovně silná, plná emocí a melancholické krásy. Jeho doménou je roztahaný, melancholický, ucho láskající orchestr, nejčastěji podmalovávající romantická, epická dobrodružství. John Barry je ctižádostivý anglický elegán, muž s hlubokým hlasem a bydlištěm v hektickém New Yorku. Je to však zároveň i nesmírně citlivý člověk, který utrpení svých blízkých pokaždé oplakává přímo ve své tvorbě. To kvůli smrti obou svých rodičů na počátku osmdesátých let nás jeho soundtrack SOMEWHERE IN TIME anebo OUT OF AFRICA, složené v období těžkého onemocnění jeho brata Patrica, svojí melancholičností a sentimentalitou dohánějí k slzám. Stejně jako jeho překrásná hudba k IMAXovému dobrodružství ACROSS THE SEA OF TIME, kterou věnoval svému prvnímu synovi Jonpatrickovi. Jeho manželka Laurie mu ho totiž přivedla na svět 3. listopadu 1994, přesně na jeho šedesáté prvé narozeniny.

V anglickém Yorku narozený John Barry Prendergast věděl už ve svých pěti letech, čím chce být. Jeho matka hrála na klavír a otec provozoval síť osmi kin. John v nich strávil celé dětství, vedle toho se mu od devíti let dostávalo lekcí hry na klavír. Studium harmonie a kontrapunktu musel v devatenácti přerušit kvůli armádě. Několik let sloužil v Egyptě a na Kypru, kde hrával ve vojenské skupině The Green Howards, a od chicagského učitele hudby Williama Russa dostával prostřednictvím korespondence lekce orchestrace a komponování filmové hudby. Do tohoto studia na dálku investoval všechny své vojenské příjmy. Když se nakonec vrátil domů, do Yorku, plně se projevila jeho samostatnost a ctižádostivost: založil si svoji vlastní popovou kapelu. Ponechal si v ní tři kamarády z armády, přizval tři nové místní hudebníky a nazval ji The John Barry Seven (JB7). Po čtyřech letech hraní rokenrolu, jazzu a rhytm & blues uzavřelo těchto sedm statečných kontrakt s nahrávací firmou EMI a začátkem šedesátých let se stali druhou nejpopulárnější kapelou v Británii (po The Shadows Cliffa Richarda).

John se nijak netajil svojí touhou skládat hudbu k filmům, a tak ho jednou jeho kamarád, herec Adam Faith, zatáhnul na natáčení malého, černobílého dramatu BEAT GIRL (1960). Byl to první film, v kterém se kromě hudby JB7 ocitl i Barryho autorský, vlastnoručně dirigovaný orchestrální doprovod. Do velkého světa orchestrálních soundtracků s ním však nepronikl. To se mu podařilo až o dva roky později, kdy už nebyl součástí své hudební skupiny a věnoval se "soundtrackování" dalších malých filmů. V té době chystala společnost United Artists experiment - zfilmování špiónského dobrodružství podle románu Iana Fleminga DR. NO (1962). Režisér Terrence Young nebyl spokojen s ústřední melodií autora soundtracku Monty Normana a na poslední chvíli ji svěřil do rukou Barrymu, který byl jednak ostříleným popovým hudebníkem a zároveň měl již zkušenosti s filmovou hudbou. A přestože Barry Flemingovu postavičku agenta 007 vůbec neznal, za směšný honorář dvě stě britských liber složil jednu z nejslavnějších filmových melodií všech dob. Na soundtrack ani do filmových titulků nejen této první, ale i všech ostatních bondovek se jeho jméno jakožto autora ústřední melodie nedostalo kvůli smlouvě, uzavřené mezi studiem a Normanem, ale tvůrcům filmu bylo po enormním úspěchu DR. NO nad slunce jasné, komu mají svěřit kompletní hudbu dalších dílů série.