Bernard Herrmann (1911 - 1975)

Bernard Hermann – synonymum úspěšného a respektovaného skladatele filmové i klasické hudby, jehož tvorba je neutichající inspirací i v současnosti. Držitel Oscara a dalších čtyřech nominací pevně spojený s režisérem Alfredem Hitchcockem.

Jak bylo napsáno na začátku, nejznámější Hermannova hudba byla vytvořena pro filmy Alfreda Hitchcocka. Hermann vytvořil originální hudbu pro všechny jeho filmy počínaje snímkem THE TROUBLE WITH HARRY (1955) a konče filmem MARNIE (1964). Vyzdvihována je především kompozice smyčcového orchestru v thrilleru PSYCHO (1960) a melodie na motivy Tristana a Isoldy Richarda Wagnera použitá ve snímku VERTIGO (1958). Dobře fungující spolupráce začala skřípat u snímku TOM CURTAIN (1966), pro který Hermann vytvořil moderní kompozici s jazzovými a popovými prvky, což se v hudbě staromódnímu Hitchcockovi nezamlouvalo. Pracovní rozchod nakonec vyústil v samostatně vydanou nahrávku adaptovanou losangeleskými filharmoniky.

Hermann se přesunul do Anglie, kde spolupracoval s Francois Truffautem na snímcích FAHRENHEIT 451 (1966) a THE BRIDE WORE BLACK (1968). V roce 1976 komponoval filmovou hudbu naposled a vysloužil si hned dvě oscarové nominace. Jak za hudbu k filmu OBSESSION (režie Brian de Palma), tak k filmu TAXI DRIVER (Martin Scorsese).

Dílo a odkaz Bernarda Hermanna neumírá ani téměř po 40 letech od jeho smrti. Jakožto skladatel přinesl do filmové hudby řadu nových prvků, moderní instrumentaci často za využití inovátorských, elektronických nástrojů. S jeho hudbou se setkáme v řadě soudobých filmů. Hudba z TWISTED NERVE (1968) byla použita v Tarantinově snímku KILL BILL vol. 1 (2003), s motivy z Vertiga se setkáme ve snímcích LA PIEL QUE HABITO (2011) či v THE ARTIST (2011). Americký Filmový Institut zařadil hudbu k filmům Psycho a Vertigo mezi 25 nejlepších kompozic v historii.