Marie Dressler (1868 - 1934)

"Jste jen tak dobří, jak dobrý je váš poslední film."

Po několika vedlejších rolích v neúspěšných zvukových filmech ji zachránila Frances Marion (1888-1973), scénáristka MGM a přítelkyně Irvinga Thalberga. Dresslerová prokázala Marionové během natáčení komedie TILLIE WAKES UP (1917) velkou laskavost, a na oplátku pak ona využila svého vlivu a Dresslerová dostala malou roli v THE JOY GIRL (1927) a po ní vedle Polly Moranové v THE CALLAHANS AND THE MURPHYS (1927). Nabídka k práci na posledně jmenovaném filmu ji nejen vrátila do profesionálního života, ale do života vůbec (na tu noc se údajně chystala spáchat sebevraždu skokem z okna a předtím dokonce vážně uvažovala o práci hospodyně na Long Islandu).). Mezi její přátele patřili nejen Marionová, ale také její manžel, režisér George W. Hill - s oběma pracovala na několika následujících projektech.

V roce 1929 se ale opět ocitla v ústraní, přidala se k losangelské herecké společnosti Edwarda Everetta Hortona. Brzy poté, díky nástupu zvuku a s ním spojené zvýšené poptávce po zkušených hercích, se ocitla opět “v kurzu” a Hortona, k jeho velké nelibosti, opustila. Byl to pomalý návrat, její popularita ale rostla den ze dne. Ztvárnila řadu vedlejších rolí, patří sem jak královna z romantické komedie BREAKFAST AT SUNRISE (1927) tak prostořeká služebná z muzikálu CHASING RAINBOWS (1930). Stala se zavedenou komickou figurou. Marionová také přemluvila Thalberga, aby dal Dresslerové roli staré semetriky Marthy, která vítá doma Gretu Garbo po návratu z hledání svého otce v dramatu ANNA CHRISTIE (1930). Garbo i kritici byli herectvím Dresslerové unešeni a pozadu ovšem nezůstali ani u MGM, kde jí dali okamžitě smlouvu na pět set dolarů týdně.

"Na primadonu jsem příliš obyčejná, na komornou příliš ošklivá.”