Henry Mancini (1924 - 1994)

Hudební skladatel Enrico Nicola Mancini se narodil 19. dubna 1924 do rodiny italských imigrantů ve čtvrti Malá Itálie v Clevelandu. Rodina brzy po jeho narození následovala otce, který se živil jako slévač, za prací do města West Aliquippa nedaleko Pittsburghu. V osmi letech začal Mancini hrát na flétnu a o čtyři roky později přidal i klavír. Spolu s otcem vystupoval s místní kapelou italských přistěhovalců Sons of Italy. Poté, co v roce 1942 absolvoval střední školu, odešel do New Yorku studovat na známou Juilliard School of Music. Po roce studia ho ale povolali do armády a Henry se přeplavil přes Atlantik, aby v Evropě zasáhl do bojů druhé světové války.

V roce 1952 kývl na nabídku z hudebního oddělení společnosti Universal Pictures, kde strávil šest let a podílel se na více než stovce filmů jako SEMIONE (1953), VZDÁLENÁ ZEMĚ (1954), NETVOR Z ČERNÉ LAGUNY (1954), nebo NETVOR PŘICHÁZÍ (1956). Ve známost ale vešel tehdy populárním životopisným snímkem PŘÍBĚH GLENNA MILLERA (1954) režiséra Anthony Manna, za který získal svou první oscarovou nominaci.

V roce 1958 opustil Universal a začal pracovat na volné noze jako nezávislý skladatel. Jeho rozpětí hudebních žánrů bylo obrovské, od klasického big bandu, přes jazz až po populární hudbu. Napsal několik písní pro různé interprety, z nichž nejznámějším se stal singl Guye Lombarda I Won't Let You Out of My Heart. Od té doby využívali Manciniho jako skladatele písní tehdejší hvězdy jako Paul Anka, Frank Sinatra, Mantovani nebo Tony Bennett.

Brzy na to nastal zlomový okamžik v Manciniho kariéře, když navázal spolupráci s režisérem a scénáristou Blakem Edwardsem při natáčení seriálu PETER GUNN. Z obou umělců se stali přátelé a Manciniho hudba zazněla v dalších 30 Edwardsových filmech natočených během následujících 35 let. Nejdůležitějším počinem byla legendární komedie s Audrey Hepburn SNÍDANĚ U TIFFANYHO (1961). Manciniho práce na tomto filmu byla oceněna hned dvěma Oscary za hudbu a původní píseň Moon River se slovy Johnny Mercera. Zajímavostí je, že ve stejném roce konkuroval v obou kategoriích sám sobě hudbou a písní k filmu BECHELOR IN PARADISE režiséra Jacka Arnolda. Cenu akademie získal Mancini potom ještě dvakrát za filmy DNY VÍNA A RŮŽÍ (1962) a VIKTOR, VIKTORIE (1982). Na režisérské židli opět seděl Blake Edwards. Kromě toho si Mancini za své dílo vysloužil dalších 18 nominací, kromě jiného za hudbu k filmu RŮŽOVÝ PANTER (1965), jehož ústřední melodie, použitá i v dalších pokračováních, se stala kultovní.