Dimitri Tiomkin (1894 - 1979)

Nejvýkonnější, nejplodnější a nejznámější skladatel vysoce kvalitní, krásné, emotivní filmové hudby, rodák z Ukrajiny, z městečka Kremenčuku - Dimitrij Zinovijevič Tiomkin se narodil v Carském Rusku 10. 5. 1894. Timo, jak mu říkali, vyrůstal s hudbou díky povolání matky, která byla nejen koncertní umělkyní, ale i učitelkou hudby a hry na klavír a zpěvu. Otec, který se s matkou rozvedl ještě před revolucí, byl slavný lékař - biochemik Paul Ehrlich, který se odstěhoval do Berlína, kde se znovu oženil. Timo se stal posluchačem „Petrohradské konzervatoře", a klavír studoval u tehdy věhlasných profesorů - německého umělce Felixe Blumenfelda a virtuozky Isabelle Venger. Na scéně koncertních sálů se objevil už jako malý kluk - byl ve svém věku uváděn jako zázračné dítě. Jeho učitelem se stal tehdy ředitel konzervatoře fenomenální skladatel Alexander Glazunov, u kterého studoval skladbu a jeho pozdější tvorbu svým způsobem - citovým ztvárněním značně ovlivnil.

Znechucen porevolučním stavem v Rusku, se rozhodl, že chce žít naprosto někde jinde, a v roce 1921 se mu podařilo dostat do Německa, k otci. Ten mu umožnil další studia u učitelů Hugo Leichenstritta, Egona Petri a Ferruccio Busoniho. Od roku 1922 už byl častým solistou Berlinské filharmonie. Koncertoval také ve Francii a Anglii, ale USA se stalo v roce 1925 jeho cílem. Odjel sem s tanečnicí a choreografkou Albertinou Rasch, se kterou se v tom samém roce oženil.

Společnost MGM učinila objednávku jeho manželce Albertině na asistenci choreografie v muzikálových novinkách a ve zvukových filmech, Tiomkin naopak získal zakázku na hudbu k pěti filmům. Ihned v závěsu se o jeho hudbu velice zajímala spol. Universal. Nicméně Timo chtěl koncertovat, takže se na čas vrací na koncertní scény v New Yorku a pro Florence Ziegfielda Jr. skládá populární hudbu a zpěvní party.

Dimitri se rozhodl pro filmovou hudbu, působí však na volné noze a z počátku se mu příliš nedaří prosazovat, nejen hudbu, ale i lepší výdělek pro skladatele, jehož hudba má být stěžejním základem pro celkovou atmosféru a vyznění děje. Tato představa byla bezezbytku splněna v hudebně-operetní formě, v kombinaci s výbornými operními zpěváky a herci - Jeanette MacDonald a Nelsonem Eddy v Naughty Marietta - 1935. I díky hudbě má film úspěch.