Gérard Blain (1930 - 2000)

Francouzský herec a později i režisér Gérard Blain pocházel z dobře situované rodiny, jeho otec byl hlavním architektem v Paříži. Otec však rodinu opustil a s matkou se Gérard těžce snášel, takže ve třinácti letech opustil rodný dům i školu a jeho rebelská povaha jej přivedla k životu na ulici. S koncem války se poprvé úplně náhodou dostal k filmu, kdy ztvárnil několik epizodních postav dospívajících chlapců ve filmech s tématikou života mládeže. Skutečným hercem se ale stal až v padesátých letech a nakrátko se stal jednou z hvězd francouzské kinematografie, mezitím začal hrát i divadlo.

Počátkem šedesátých let Blain točil převážně mimo Francii, nejčastěji v Itálii, spolu s dalšími evropskými herci se objevil také v americké komedii HATARI! (1962). Dostal i nabídku natrvalo pracovat v Hollywoodu, to ale odmítl a vrátil se do Francie. Z jeho další filmografie připomeňme retrospektivní příběh DOBRÉ BYDLO (La bonne soupe, 1964) nebo vedlejší úlohu ve válečném dramatu JEDEN MUŽ NAVÍC (Un homme de trop, 1967). Mezitím se v roce 1960 potřetí oženil s Monique Sobieskou. Jejich syn Paul Blain (*1960) je dnes hercem a scénáristou.

Zatímco příležitostí před kamerou postupně ubývalo, přetrvávající rebelství vedlo Blaina k tomu, že začal točit filmy podle vlastních představ. Jeho režijním debutem byl snímek PŘÁTELÉ (Les amis, 1970), který získal ocenění na festivalu v Locarnu, ve svém dalším filmu PELIKÁN (Le pélican, 1973) si také zahrál (tento titul byl nominován na Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně). Následující dva filmy přinesly Blainovi nominace na Zlatou palmu festivalu v Cannes, z komerčního hlediska se však nejednalo o žádné velké úspěchy. Ve své režijní práci se Gérard Blain inspiroval tvorbou Roberta Bressona a točil filmy umělecky ambiciózní s účastí málo známých herců. Na scénářích jeho filmů se dvakrát podílela Marie-Hélene Bauret, která byla od roku 1985 jeho čtvrtou manželkou a měli spolu dvě děti.

I když i nadále Gérard Blain účinkoval ve filmech jiných režisérů, jeho herecká filmografie je od počátku 70. let jen málo významná, připomeňme například francouzsko-německou kriminálku AMERICKÝ PŘÍTEL (Der Amerikanische Freund, 1977), v osmdesátých letech se častěji začal objevovat v televizi. Svůj poslední vlastní film AINSI SOIT-IL (1999, hlavní roli hrál jeho syn Paul) natočil krátce před smrtí.