Jean-Paul Paulin (1902 - 1976)

Francouzský režisér Jean-Paul Paulin natočil během osmnácti let osmnáct filmů, z nichž většina vybočovala z dobového průměru, dnes však již patří ke spíše zapomenutým filmařům. Narodil se do umělecké rodiny, jeho otcem byl sochař Paul Paulin (1852-1937), jehož bronzové busty chová řada galerií ve Francii i v zahraničí. Paul Paulin byl přítelem slavného malíře Auguste Renoira. Již jako dítě se Jean-Paul Paulin setkával s později významnými osobnostmi filmu, Renoirovými syny Jeanem a Pierrem.

K filmování se Paulin vrátil po tříleté přestávce a z jeho tří filmů realizovaných v letech 1936-1937 stojí za zmínku špionážní drama RUDÁ TANEČNICE (La danseuse rouge, 1937) s původem ruskou herečkou Vérou Korene v hlavní roli. Různými žánry se pak Paulin v několika filmech dotkl vojenské problematiky (TŘI ZE SAINT-CYR – Trois de Saint-Cyr, 1939; CESTA CTI – Le chemin d΄honneur, 1939), čímž na sebe těsně před válkou upoutal pozornost armádních kruhů, mezitím se v Itálii seznámil i s Benitem Mussolinim.

V době okupace na sebe Paulin upozornil jednou z mnoha variací na faustovské téma, MUŽ, KTERÝ PRODAL DUŠI (L'homme qui vendit son âme, 1942), následně natočil svůj jediný historický film KRÁLOVA PROHRA (Échec au roi, 1944) z prostředí dvora Ludvíka XIV. Paulinovy filmy z války jsou zajímavé svým hereckým obsazením – účinkovali v nich herci, kteří doplatili na svou účast v odboji (popravený mladý herec Robert Lynen) nebo naopak ti, kterým byla kvůli kolaboraci zakázána po osvobození umělecká činnost (Robert Le Vigan).

Po válce natočil Paulin ještě šest filmů, jejich umělecké hodnoty ani úspěch diváků se však nedaly srovnat s díly staršího data. Pozornost vzbudil titul ZÁMEK POSLEDNÍ ŠANCE (Le château de dernière chance, 1947), další jeho filmy té doby ale prošuměly bez většího zájmu. Svůj poslední snímek, komedii JEMNÉ ŠÍLENSTVÍ (Folie douce) natočil v roce 1951, poté ještě produkoval několik filmů jiných režisérů, od konce padesátých let žil v soukromí.