Marcel Bluwal (1925 - 2021)

Jako režisér a scenárista patří Marcel Bluwal k významným osobnostem francouzské televize, uplatnil se ale také i v divadle a filmu. Je rodákem z Paříže, ale pochází z polské židovské rodiny, od dětství jevil zájem o film, k umění směřoval i studiem hudby. To mu ostatně pomohlo i za druhé světové války, kdy se musel s ohledem na svůj židovský původ skrývat. Azyl ve svém domě Marcelovi a jeho matce poskytl jeho učitel hudby, tady v malé místnosti přežili více než dva roky.

Velký úspěch sklidil Bluwal díky realizaci televizního seriálu VIDOCQ (1967), poté triumfoval dalšími adaptacemi klasiky v televizním filmu BRATŘI KARAMAZOVI (Les frères Karamazoff, 1969) nebo seriálu BÍDNÍCI (Les Misérables, 1971). Několik titulních rolí v adaptacích divadelních her pak v 70. letech hrála jeho manželka, herečka Danièle Lebrun (*1937); (SARA, 1975; LULU, 1978; MITZI, 1979). K filmové režii se Marcel Bluwal dostal znovu až v roce 1999 (NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ – Le plus beau pays du monde, 1999), kde opět – ovšem již jen v menší roli – hrála jeho manželka Danièle Lebrun. Kromě práce pro televizi a film se v posledních letech prosadil také jako divadelní režisér, několikrát se objevil i před kamerou v menší herecké roli, mimo jiné v letech 1975-1980 vyučoval na pařížské konzervatoři.

Z jeho dalších prací pro televizi připomeňme životopisný seriál MOZART (1982), zmínku si zaslouží i televizní film THÉRÈSE HUMBERT (1985), v němž svou poslední velkou roli vytvořila významná herečka Simone Signoret. Po delší přestávce se Marcel Bluwal vrátil k televizní režii prací na seriálu À DROITE TOUTE (2008), za nějž byl mimo jiné oceněn jako autor scénáře, jeho zatím poslední prací je televizní film JEANNE DEVÈRE (2011). Z manželství s Danièle Lebrun má dvě dcery; mladší z nich, Catherine Bluwal, dnes působí jako divadelní scénografka, příležitostně pracuje také pro film.