Krzysztof Komeda (1931 - 1969)

Krzysztof Komeda je legendou polského (a snad možno říci i světového) jazzu. Výborný pianista a především skladatel. Vrstevníky považovaný za génia své doby. Vytvořil vlastní originální styl, který se stal vzorem polské jazzové školy. Těžiště jeho tvorby spadá do 60. let, kdy zároveň obohatil svým doprovodem celou řadu filmů. Jeho práce na filmech se vyznačuje dokonalým spojením vizuální a zvukové složky. Vnímal film jako celek a rozuměl mu. Pro celkový výsledek neváhal obětovat svůj čas nad nehudební částí stopáže a diskuzí detailů.

Brzy se setkal s Witoldem Kujawskim, absolventem stejné školy v Ostrów Wielkopolski (střední škola), již dobře známým baskytaristou. Byl to právě Kujawski, který seznámil Komedu s jazzem, a vzal jej do Krakova. První koncerty byly neoficiální. Bylo to období undergroundu. Západně - dekadentní jazzové party nebyly oficiální polskou politickou garniturou tolerovány. Často se hrálo pro miniaturní publikum v domácích prostředích nebo jen jamovalo. Z kraje 50. let působil Komeda v první polské jazzové kapele Melomani. Později byl členem mnoha dalších jazzových skupin zejména z Poznaně. V srpnu 1956 vystupoval na jazzovém festivalu se skupinou Dixieland. Mnohem větší úspěch ale mělo jeho sólové vystoupení se saxofonistou Wróblewskim a vibrafonistou Milianem. Dixieland samotná již nemohla zaštiťovat Komedovu kreativitu a umělecké nároky. Toto přelomové Komedovo vystoupení se Sextetem (vlastní skupina) znamenalo zlom pro celou polskou scénu moderního jazzu. Skladatelova tvůrčí svoboda přestala mít objektivní hranice. Postupně došlo k vytříbení vlastního jedinečného stylu. Začínají se množit zahraniční vystoupení (Paříž, Moskva, Grenoble). Od roku 1960 se vrací pravidelně do Skandinávie. Se skupinou Komeda kvintet vydává album Astigmatic (1965). Jde o špičku evropského jazzu.

Koncem 50. let začíná práce na filmové hudbě. Toto období je spojeno zejména s režisérem Polanskim (DVA MUŽI A SKŘÍŇ, KDYŽ PADAJÍ ANDĚLÉ, NŮŽ VE VODĚ). Jedná se o snímky Polanskiho polského období. Spolupráce fungovala i po režisérově emigraci (VE SLEPÉ ULIČCE, PLES UPÍRŮ). Po prvních úspěších Komedu začíná vyhledávat stále větší množství filmařů. Za zmínku jistě stojí spolupráce s dánským režisérem Carlsenem (KATTORNA, HLAD).

V roce 1968 Komeda emigroval do USA. V Los Angeles se pohyboval v komunitě polských umělců. V tu dobu přišel jeho nejznámější počin. Práce na filmu ROSMARY MÁ DĚTÁTKO. Snímek obohatil o několik nezapomenutelných skladeb a hudebně – elektrizující atmosféru. V tu dobu se vážně zamiloval do hlavní herečky Mii Farrow. Hudbu prý místy personifikoval s její osobou. Ona jeho city neopětovala.