Walter Chiari (1924 - 1991)

Úspěšnou hereckou kariéru Waltera Chiariho provázely skandální vztahy s krásnými kolegyněmi i nepříjemná pozornost médií kvůli drogové závislosti. Walter, vlastním jménem Annichiarico, se narodil do rodiny policisty a učitelky ve Veroně, vyrůstal ale v Andrii a později v Miláně. Od dětství se věnoval sportu, plaval, závodně hrál tenis a úspěšný byl především v kategorii muší váhy v boxu. Původně pracoval jako dělník, později v bance, kde sklízel úspěchy mezi kolegy imitací Adolfa Hitlera – tady byly počátky jeho herecké kariéry.

Do mezinárodního povědomí vstoupil Chiari s Viscontiho filmem NEJKRÁSNĚJŠÍ (Bellissima, 1951), na domácí půdě sklízel další vavříny s tehdy populárními komediemi z policejního prostředí (JEDEN DEN V SOUDNÍ BUDOVĚ – Un giorno in pretura, 1953; STALO SE NA KOMISAŘSTVÍ – Accadde al commissariato, 1954; STALO SE VE VĚZNICI – Accadde al penitenziario, 1955). Mezitím se nadále úspěšně věnoval divadlu, jeho doménou byl především žánr hudební komedie. Ke spolupráci jej začali zvát také francouzští filmaři a velkou roli vytvořil například v adaptaci Zolova románu NANA (1955).

Ačkoli byl Chiari oblíbeným a velmi zaměstnaným hercem, v padesátých letech se jeho jméno v médiích objevovalo především v souvislosti s jeho vztahy ke slavným ženám. Ať již šlo o skutečně vážné známosti nebo smyšlené historky, které šířil sám Chiari, v jeho soukromém životě údajně defilovaly herečka Elsa Martinelli, tanečnice Delia Scala nebo bývalá Miss Itálie a taktéž herečka Lucia Bosé. Krátce byla jeho partnerkou americká hvězda Ava Gardner, s níž se seznámil při natáčení britského filmu THE LITTLE HUT (1957). Jejich vztah však neměl dlouhého trvání, při pobytu v Austrálii se Chiari parodickým výstupem mezi přáteli nešetrně dotkl Avina bývalého manžela Franka Sinatry, což herečku přimělo k odchodu od stolu a na letiště. S Chiarim se pak již nikdy neviděli.

Vztah s Avou Gardner přiblížil jméno Waltera Chiariho i americkým divákům a díky své znalosti angličtiny (v tom byl mezi italskými herci výjimkou) se prosadil i na divadelních jevištích na Broadwayi. Znovu točil v Itálii a Francii, zajímavou příležitost dostal ve filmu ČTVRTEK (Il giovedi, 1963) režiséra Dina Risiho, za zmínku stojí jeho účast v mezinárodně obsazeném filmu Orsona Wellese FALSTAFF (1966), ve stejném roce hrál postavu cynického novináře v Blasettiho filmu JÁ, JÁ, JÁ… A TI DRUZÍ (Io, io, io… e gli altri, 1966), mezitím se začal prosazovat také v televizi.