Jiří Křižan (1941 - 2010)

Jeden z nejvýznamnějších českých scenáristů. Jeho život i tvorbu zásadně ovlivnily události z dětství: otci nejprve komunisté zabavili majetek, poté ho v roce 1951 zadrželi na útěku přes hranice a oběsili za velezradu. Přesto se J. Křižanovi podařilo dostat na gymnázium, odkud je však v roce 1957 vyloučen kvůli oslavné ódě na smrt prezidenta Zápotockého nazvané „Odlet ušatého torpéda do hlubin pekelných“. Pracuje pak jako havíř v ostravských dolech a v dalších dělnických profesích. Po večerech píše - jeho první scénář k výborné středometrážní tragikomedii HORKÝ VZDUCH (1965) začíná režisér V.Gajer točit na Barrandově ještě dříve, než je J. Křižan díky uvolnění politických poměrů v druhé polovině 60. let přijat k externímu studiu na katedru scenáristiky a dramaturgie FAMU. Studium zakončuje v roce 1968, do roku 1972 je zaměstnán jako redaktor deníku Mladá fronta, pak se stává dramaturgem a scenáristou FS Barrandov.

V roce 1980 se J.Křižan potkává se slovenským režisérem Martinem Hollým. Příběh jejich první ho společného filmu SIGNUM LAUDIS (1980) se odehrává v době 1. světové války, v podtextu se však skrývají narážky na socialistickou současnost. Přesto je scénář bez problémů schválen a vzniklý výborný film oslavuje i komunistická kritika. J.Křižan je dokonce navržen na Státní cenu Klementa Gottwalda, kterou ovšem nepřijímá (odmítá vyznamenání pojmenované po člověku, který podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem). Od té chvíle je mu znemožněna práce pro FS Barrandov, jeho scénáře naštěstí mohou být realizovány ve Filmovém studiu Gottwaldov a Slovenské filmové tvorbě Bratislava. J.Křižan s M. Hollým vytvářejí další zdařilé snímky MŔTVI UČIA ŽIVÝCH (1983) a film TICHÁ BOLEST (1990), zachycující scenáristovo dětství a mládí. Před rokem 1989 pracuje J. Křižan na jednotlivých projektech i s dalšími režiséry. Úspěšné je například setkání s Františkem Vláčilem při natáčení snímku STÍNY HORKÉHO LÉTA (1977) který získává Velkou cenu Křišťálový globus ex aeqo na MFF Karlovy Vary, zdařilý je i film PRODLOUŽENÝ ČAS (1984, J. Jireš).

Od konce 80. let se J.Křižan začíná angažovat politicky: spoluzakládá petiční výbor za propuštění Václava Havla z vězení, stává se jedním z jeho nejbližších spolupracovníků, spoluorganizuje petici „Několik vět“, je v nejužším vedení Občanského fóra a působí jako poradce V. Havla po jeho zvolení prezidentem. V letech 1992 až 1995 pracuje jako náměstek ministra vnitra. Z politiky odchází v druhé polovině devadesátých let, kdy porevoluční nadšení pomalu nahrazuje rutina. Stěhuje se do Branek u Valašského Meziříčí, kde prožil dětství - stará se o lesy navrácené v restituci, chová koně a pálí vlastní slivovici.

Zároveň se vrací k psaní scénářů – jeho prvním scénářem po dlouhé odmlce je příběh JE TŘEBA ZABÍT SEKALA, který natáčí v roce 1998 režisér Vladimír Michálek. Film připomíná westernový střet dobra a zla nejen obsahem ale také formou (údajně je dokonce na filmové škole v Los Angeles používán jako výukový film pro žánr westernu společně se snímkem V PRAVÉ POLEDNE). Je úspěšný doma i v zahraničí: Na MFF Los Angeles 1998 dostává Cenu kritiků za nejlepší zahraniční film roku 1998, získává deset Českých lvů - největší počet v dosavadní historii tohoto ocenění – mimo jiné i za scénář (J. Křižan přebírá cenu za nejlepší scénář také při vyhlašování Polských filmových cen 1998). Spolupráce Křižan – Michálek pokračuje středometrážními tv. filmy PÍSKOVNA (2004) a LOVEC A DATEL (2004), úspěšným snímkem O RODIČÍCH A DĚTECH (2007, na scénáři pracuje J. Křižan s autorem knižní předlohy, E. Haklem), a šestidílným tv. seriálem ZÁCHRANÁŘI (2003). Pro televizi píše J. Křižan i seriál NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE (1998, rež. M.Hollý), zachycující fungování a nefungování „polistopadového“ soudnictví. Posledním filmem, realizovaným podle Křižanova scénáře, je slovenský snímek POKOJ V DUŠI (2009, rež. V. Balko). J. Křižan umírá náhle - na infarkt - několik dní před svým šedesátými devátými narozeninami.