Luisa Ferida (1914 - 1945)

I z české historie známe řadu příkladů poválečné perzekuce umělců za jejich skutečné i domnělé styky s fašisty, v celoevropském kontextu je ale ojedinělý případ populární italské dvojice Luisa Ferida – Osvaldo Valenti, kteří byli bez soudu zastřeleni těsně před koncem války. Život herečky Luisy Feridy začal na počátku první světové války v nevelkém městě Castel San Pietro Terme v severní Itálii a k tragickému konci dospěl naopak na konci druhé války opět v severní Itálii, její skutečné jméno bylo Luigia Manfrini Farné.

Začátkem druhé světové války byla Luisa Ferida již zavedenou a populární herečkou, teprve nyní ale začínala její hvězdná sláva. K prvním velkým ovacím diváků a uznání kritiky se dostala díky hlavní roli v historickém filmu TAJEMNÁ MASKA (Un avventura di Salvatore Rosa, 1939) slavného režiséra Alessandra Blasettiho. Při tomto natáčení se navíc seznámila s hercem Osvaldem Valentim (1906-1945), s nímž spojila svůj další soukromý a často i pracovní život. Luisa Ferida a Osvaldo Valenti se stali nesmírně populárním párem. Byli mladí, krásní, úspěšní a Itálie jim ležela u nohou. A i když byla válka, jejich filmy se těšily značné pozornosti i ve velké části Evropy ovládané fašistickými režimy, takže je znali i čeští diváci protektorátních kin.

V roce 1940 Luisa Ferida otěhotněla a narodil se jí syn, který však zemřel po několika dnech. To také vysvětluje přestávku v hereččině filmové práci. Hned v roce 1941 se ale vrátila k natáčení a slavila další úspěch hlavní rolí v pohádkovém příběhu ŽELEZNÁ KORUNA (La coronna di ferro, 1941), opět v režii Alessandra Blasettiho. Jedním z vrcholů italské filmové tvorby z doby války byl historický titul HOSTINA POSMĚVÁČKŮ (La cena della beffe, 1942), kde opět hrála s Osvaldem Valentim a znovu také s Amedeem Nazzarim. Rok 1942 byl pro Luisu Feridu triumfálním obdobím – hlavní role v osmi filmech (z toho třikrát s Osvaldem Valentim) potvrdily její hvězdnou pozici. Alespoň zmínit si zaslouží dramatický příběh MAJÁKY V MLZE (Fari nella nebbia, 1942) nebo adaptace francouzské divadelní hry FEDORA (1942), ve filmu KRVAVÝ OBZOR (Orrizonte di sangue, 1942) se setkala s populárním rakousko-českým hercem Rolfem Wankou.

Problematická doba války měla za následek, že některé filmy nebyly nikdy dokončeny, což se týká například sentimentálního snímku PŮVAB (Grazia, 1943), kde kromě Luisy a Osvalda hrála také Lída Baarová. V roce 1943 se schylovalo ke konci fašistického režimu v Itálii. Osvaldo Valenti tehdy aktivně podpořil Mussoliniho, a když spojenci postupovali Itálií na sever, v okolí Milána vznikla tzv. Italská sociální republika s podporou zbytku německých vojsk. Tento poslední záchvěv fašistické moci našel překvapivě řadu stoupenců a Osvaldo Valenti spolu s Luisou opustili Řím, aby se k Mussolinimu v severní Itálii připojili. V Římě natočili film MIRANDOLÍNA (La locandiera, 1944), což byla adaptace slavné hry Carla Goldoniho a poté se část italských filmařů uchýlila na sever, kde s omezenými prostředky pokračovala v další práci. Režisér Piero Ballerini jako jeden z prvních začal na severu točit a v Benátkách realizoval film PRAVDIVÝ PŘÍBĚH (Un fatto di cronaca, 1945). Tento poslední film Luisy Feridy a Osvalda Valentiho vidělo však jen velmi málo diváků na severu země.