Emil Viklický je přední český jazzový pianista a hudební skladatel. Pochází z Olomouce z výtvarnické rodiny (otec byl asistentem malíře Jana Zrzavého v letech 1946-49). Po maturitě na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1966) absolvoval obor numerická matematika na přírodovědecké fakultě olomoucké Univerzity Palackého (1966-71, promovaný matematik), oboru se však později nevěnoval, protože již během studií přenesl svůj zájem na hudbu a zejména jazz. Svou roli v jeho rozhodnutí ale hrála i změna politických poměrů v tehdejších Československu po roce 1968-69. „Chtěli si mě tehdy nechat na fakultě jako asistenta analýzy, a kdyby nebylo negativních změn ve společnosti, možná by to tak i dopadlo,“ vzpomíná Viklický v jednom z pozdějších rozhovorů.
Jeho první sólové album „V Holomoci městě“ (1977) zaznamenalo velmi pozitivní ohlas u jazzové veřejnosti a kritiky (zisk ceny Supraphonu 1979). Viklickému se zde podařilo spojit standardní moderní jazzový projev s inspiracemi z hudby jeho moravského regionu.
Další důležitý vklad do umělecké dráhy Viklického vnesl jeho studijní pobyt na prestižním jazzovém učilišti Berklee College v Bostonu (1977-78). Tam si Viklický prohluboval zejména své znalosti kompozice a aranžmá (u Herba Pomeroye, Grega Hopkinse, Mikea Gibbse ad.).
Od návratu z USA vedl Viklický svou kvartetní formaci, vystupující zprvu pod názvem Československé jazzové kvarteto, později pod jeho vlastním jménem. S ansámblem Lou Blackburn International Quartet však vystupoval i v řadě evropských i mimoevropských zemí. Dlouhodobá a mimořádně intenzivní byla spolupráce s finským skladatelem, trumpetistou a hráčem na syntezátory Jarmo Sermilä. Viklický pobýval ve Finsku 1982-83 a ze společných nahrávek vzniklo zahraniční kritikou vysoce hodnocené album „Confluence“. Ve své rozsáhlé jazzové činnosti pokračoval Viklický i v 90. letech a po zlomu století: viz např. 1991 vystoupení na North Sea Jazz Festival.