Jaroslav Bouček (1903 - 1985)

Spoluzakladatel FAMU, mezinárodně uznávaný odborník v oblasti senzitometrie (= přesné exponování fotografického materiálu). Jeho synem je producent Jaroslav Bouček.

Jako člen a později i předseda Klubu fotoamatérů v Brně organizuje kurzy pro fotografy, výstavy, přednášky a poznávací výměnné zájezdy mezi jednotlivými kluby v Československu. Pořádá například projekci experimentálních holandských filmů s přednáškou P. Schuitemy, profesora Státní umělecké akademie v Haagu. Sám také prezentuje na výstavách své vědecké fotografie, které zároveň využívá i k vědeckým výzkumům: zkoumá např. fotografické techniky, vlastnosti negativu a pozitivu. V roce 1933 je jedním ze zakládajících členů Československé společnosti pro vědeckou kinematografii v Brně, která se orientuje na podporu vědeckých a školních filmů a jejich uplatnění ve školách. V rámci společnosti organizuje na Masarykově univerzitě a VUT filmové projekce – např. promítání sovětských avantgardních snímků S. Ejzenštejna, V. Pudovkina, A. Dovženka a D.Vertova, které probíhá pod policejním dohledem.

Po uzavření českých vysokých škol je J. Bouček nucen omezit výzkum - naplno jej opět rozvíjí během 2. sv. války ve filmových laboratořích firmy Baťa ve Zlíně. Už od roku 1936 jako odborník na fotografický proces intenzivněji spolupracuje s reklamním oddělením Baťových závodů (řešení problémů barevného fotografického procesu německé kamery Jos-Pe). Prostřednictvím firmy Baťa podniká v září 1938 studijní cestu do Německa, Francie, Holandska a Anglie - navštěvuje např. filmové laboratoře firmy Kodak v Berlíně, výrobce filmových přístrojů A. Debrieho, továrnu firmy Kodak-Pathe, laboratoře Cinema Tirage Maurice. Od roku 1939 se stává Baťovým smluvním odborným poradcem a začíná více spolupracovat se svým žákem F. Pilátem, který ve Zlíně sestrojuje senzitometr. V místních filmových laboratořích zavádí senzitometrické měření a významnou měrou se tak podílí na odstranění závad laboratorního zpracování filmu, které v té době vykazují pražské filmové laboratoře. Iniciuje také těžbu stříbra z vyčerpaného ustalovače, čímž snižuje náklady na nákup chemikálií.

V roce 1946 je společně s K. Plickou a A. M. Brousilem jako člen kolegia ředitele Československého filmového ústavu v Praze pověřen ministrem školství založením filmové a televizní fakulty AMU v Praze. Má na starosti tzv. technický obor, z kterého se později stává katedra filmové a televizní techniky. Je jmenován profesorem praktické fotografie, kinematografie a grafické techniky a pro studenty pořádá přednášky a semináře o teoretických základech fotografie. Vedoucím katedry je až do roku 1971, kdy odchází do penze. Po jeho odchodu se z katedry stává kabinet pod vedením jeho studenta a spolupracovníka J. Pecáka. V posledních letech přednáší na katedře dějin a teorie hudby, divadla a filmu Filosofické fakulty UK.