Zoran Simjanovič 77 let

Zoran Simjanović se narodil v Bělehradě v květnu 1946. V šesti letech se začal učit hrát na piano, poté navštěvoval hudební školu "Mokranjac" a nakonec Hudební akademii v Bělehradě. Mezi lety 1961 a 1963 byl členem iniciačních jugoslávských rockových kapel Elipse a Siluete, kde hrál na elektrickou kytaru a klávesy. Kapela Elipse byla vůbec první rockovou kapelou, která v Bělehradě (v Domu mládeže za osobní účasti Josipa Broze Tita!) veřejně vystoupila s elektrickými kytarami. Přestože se po odchodu z kapel začal Simjanovićův zájem ubírat jiným směrem, napsal pro své přátele muzikanty několik písní, které záhy zlidověly a získaly mnohá ocenění na tehdejších festivalech populární hudby.

Jako skladatel je neodmyslitelně spjat s tvorbou nejznámějších jugoslávských režisérů, včetně těch, které s oblibou řadíme do tzv. Pražské školy jugoslávského filmu. V průběhu let spolupracoval jak s Goranem Paskaljevićem (např. Sud prachu, Tango Argentino, Anděl strážný, Sen zimní noci...), s Emirem Kusturicou (Vzpomínáš na Dolly Bell, Otec na služební cestě...), s Goranem Markovićem (Turné, Variola vera, Dejavu, Tito a já...), tak i se Srđanem Karanovićem, pro jehož filmy se Simjanovićova hudba stala doslova poznávacím znamením.