Moira Orfei (1931 - 2015)

Přehnaně silné líčení, obarvené černé vlasy do drdolu a afektovaná mluva – takto extravagantně se na veřejnosti vždy prezentovala Moira Orfei, která se celý život hrdě hlásila k původu v cirkusové rodině a láska k manéži dominovala všem jejím aktivitám, zanechala ale také výraznou stopu ve filmu. Narodila se jako Miranda Orfei v Bologni, oba její rodiče – Riccardo Orfei a Violetta Arata – působili u cirkusu v různých profesích, rodina měla cikánský původ. Po boku rodičů i sourozenců se Miranda od dětství pohybovala v manéži, časem se vypracovala na populární akrobatku, krasojezdkyni, vystupovala také se slony nebo i cvičenými holuby.

Přes usilovné budování vlastního cirkusu se Moira Orfei během šedesátých let věnovala často i filmování. Na první menší roli navázala řadou výstupů především v tehdy žádaném žánru sandálu a meče. Mytologické příběhy – často na bázi kýčovité fabulace – nevyžadovaly ani tak kvalitní herecké výkony, jako spíše výrazné typy osobností a Moira Orfei splňovala představy režisérů pro různorodé role, nezřídka i většího rozsahu. V tomto žánru hrála poprvé pod režijním vedením významného filmaře Carla Lodovica Bragaglii (HERKULOVY LÁSKY – Gli amori di Ercole, 1960).

Moira Orfei natočila celkem přes čtyřicet filmů, bezmála polovinu z tohoto počtu tvoří právě žánr sandálu a meče, v němž se pohybovala v první polovině šedesátých let. Středně velké i hlavní ženské role dostala například ve filmech URSUS (1961), URSUS V ÚDOLÍ LVŮ (Ursus nella valle dei leoni, 1961), DVA GLADIÁTOŘI (I due gladiatori, 1964) nebo VZPOURA PRETORIÁNŮ (La rivolta dei pretoriani, 1964). Dostala ale příležitost i v komediálním žánru, ve třech filmech hrála například s populárním komikem Totò; z jejich spolupráce připomeňme alespoň veselohru TOTÒ A KLEOPATRA (Totò e Cleopatra, 1963), která naopak žánr sandálu a meče parodovala. Po boku oblíbené dvojice komiků Franco a Ciccio se objevila také v komedii DVA GANGSTEŘI (I due mafiosi, 1964) režiséra Giorgia Simonelliho. Ten ji ostatně angažoval již předtím i do mezinárodně obsazeného filmu TROMBÓNY FRA DIAVOLA (I tromboni di Fra Diavolo, 1962).

K časově omezené filmové kariéře Moiry Orfei nutno dodat, že nabídky přišly i od nejslavnějších režisérů jako byli Federico Fellini (CASANOVA 70, 1965) nebo Pietro Germi (DÁMY A PÁNOVÉ – Signore & Signori, 1965). Právě Pietro Germi se vyjádřil kladně k jejím hereckým schopnostem a neváhal ji srovnat se Sophií Loren; Moira Orfei ovšem postrádala potřebné herecké vzdělání. V téže době došlo k úpadku zájmu o žánr sandálu a meče a Moira Orfei díky úbytku příležitostí k filmování měla možnost se znovu věnovat více svému cirkusu. Z její pozdější filmografie připomeňme poměrně velkou roli vnadné vdovy Adelaide, která usiluje o hlavního hrdinu (Nino Manfredi) v Risiho komedii TY, JÁ A TVŮJ MANŽEL (Straziami, ma di baci saziami, 1968). Dino Risi ji pak angažoval ještě do svého dalšího filmu VŮNĚ ŽENY (Profumo di donna, 1974).