Vivi Gioi (1917 - 1975)

Herečka Vivi Gioi patřila k předním hvězdám italského filmu 30. a 40. let, před kamery ji přivedl slavný Vittorio de Sica, který ji objevil jako amatérskou divadelní herečku a angažoval ji pro vedlejší roli ve svém filmu ALE TO NENÍ NIC VÁŽNÉHO (Ma non e una cosa seria, 1937). Z vděčnosti k de Sicovi přijala Vivi umělecký pseudonym vycházející z přesmyčky jeho příjmení a začala vystupovat jako Vivi Diesca.

V roce 1944 založila Vivi Gioi spolu s Vittoriem de Sicou vlastní divadelní společnost, později se spojila s Carlem Ninchim a na různých římských scénách hrála v osvědčených divadelních hrách klasických i moderních (Figarova svatba, Peer Gynt, Tramvaj do stanice Touha). Ve druhé polovině 40. let zároveň dospěla k vrcholům svého filmového herectví a za sociální drama TRAGICKÝ HON (Caccia tragica, 1947) získala Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů.

V následujících letech hrála ve filmu již jen výjimečně, zaujala ale svou kreací německé lékařky v mezinárodně obsazeném dramatu z poválečného sběrného tábora ŽENY BEZE JMÉNA (Donne senza nome, 1950), hlavní roli hrála ve francouzské adaptaci populární literární předlohy NOSIČKA CHLEBA (La portatrice di pane, 1950). Poslední hodnotnou hereckou příležitost jí nabídlo válečné drama PROCES VE VERONĚ (Il processo di Verona, 1963), potom se objevila již jen ve dvou filmech béčkových kvalit.

Vivi Gioi zemřela 27. července 1975 ve věku 58 let.