Luisella Beghi (1922 - 2006)

Vedle hvězd první velikosti pronikly během druhé světové války do italské kinematografie i oblíbené herečky menšího významu, mezi něž patřila i Luisella Beghi, její kariéra byla omezená časově i významem rolí. Pocházela z Parmy a svou dívčí touhu po slávě realizovala hereckým studiem na filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě. Ještě před dokončením studia ji několik režisérů angažovalo do epizodních rolí v různých filmech.

Z jejích filmových rolí připomeňme alespoň postavu manželky slavného skladatele Constanze Mozartové v životopisném snímku VĚČNÉ MELODIE (Melodie eterne, 1940), jinak se ale stala obětí stereotypu nenáročných rolí půvabných dívek příkladných způsobů, několikrát vytvořila dvojici s Robertem Villou (POTRESTANÁ ŽENA – La moglie in castigo, 1943), hrála také s populárním komikem Erminiem Macariem (KARTÁŘKA – Il chiromante, 1941). Největší role v nenáročných filmech odehrála Luisella Beghi těsně před koncem války, pak ale došlo k zásadnímu zlomu. Nové směřování poválečné italské kinematografie i změna diváckých preferencí vedly k pádu řady dosud slavných herců i hereček.

Nové trendy se dotkly i Luiselly Beghi, která ve druhé polovině čtyřicátých let dostala jen několik podružných rolí, až v polovině následující dekády přišly dvě větší nabídky. V režii francouzského filmaře Jeana Boyera se objevila v adaptaci populární operety KRAJ ZVONEČKŮ (Il paese dei campanelli, 1954) po boku vycházející hvězdy Sophie Loren, o rok později hrála s Albertem Sordim v Comenciniho komedii KRÁSKA Z ŘÍMA (La bella di Rome, 1955). Mezitím se provdala a péče o rodinu jí umožnila nenápadně se vzdálit ze světa filmu a od roku 1955 žila v soukromí. Luisella Beghi zemřela v Římě 9. září 2006 ve věku 83 let.