Roberto Villa (1915 - 2002)

Roberto Villa patřil k oblíbeným tvářím mladé generace italských herců čtyřicátých let 20. století, nepodařilo se mu ale dosáhnout popularity, jakou měli jeho o něco starší vrstevníci Vittorio de Sica nebo Amedeo Nazzari, jeho kariéra ostatně skončila krátce po válce. Villa, vlastním jménem Roberto Sabetta, se narodil v marocké Casablance, později studoval medicínu, ale v polovině třicátých let přešel ke studiu herectví na nově zřízené filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Tady jej objevil režisér Mario Camerini, který jej obsadil do menší role ve válečném filmu ZRADA V DŽIBUTI (Il grande appello, 1936).

Po skončení války poklesl zájem o řadu herců spojených s fašistickým filmem a érou bílých telefonů, dopad nových trendů zaznamenal i Roberto Villa, který tím pádem přesunul své aktivity do divadla, později našel uplatnění i v dabingu. V italském filmu odehrál již jen několik epizodních rolí, k natáčení byl ale přizván britskou produkcí (OPERACE X – My Daughter Joy, 1950). Bohaté uplatnění našel také v rozhlasových studiích, kde poznal i svou manželkou Adrianu Parrellu (vzali se v roce 1949). Po svých posledních výstupech v několika televizních seriálech šedesátých let se Roberto Villa stáhnul do soukromí a s manželkou se usadil ve městě Sutri nedaleko Říma. Tady také zemřel 30. června 2002 ve věku 86 let.