Claude Génia, herečka ruského původu, zazářila ve francouzské kinematografii krátce po druhé světové válce, její hvězdná sláva ale netrvala dlouho. Narodila se v nevelkém městě Vetluga v novgorodské oblasti a stejně jako řada jiných Rusů zamířila s rodiči do exilu po bolševické revoluci. Rodina se usadila ve Francii a mladá Claude již počátkem třicátých let začala hrát divadlo, poprvé se představila v Molièrově hře Zdravý nemocný na jevišti Théâtre Antoine v roce 1933.
Svou krátkou hvězdnou slávu si Claude Génia odbyla krátce po osvobození díky hlavním ženským rolím v adaptacích osvědčených literárních předloh OTEC GORIOT (Le pere Goriot, 1945) a KAPITÁN (Le capitaine, 1946). Zmínku zaslouží i dva filmy situované do 19. století – KRÁSNÉ DNY KRÁLE MURATA (Les beaux jours de roi Murat, 1948) a FARMA SEDMI HŘÍCHŮ (La ferme des sept péchés, 1949). Koncem čtyřicátých let ale Claude Génia své aktivity před kamerou omezila a v následujících letech se znovu více věnovala divadlu, bez stálého angažmá střídala několik pařížských scén (Théâtre de Paris, Théâtre des Célestins nebo Théâtre Edouard VII), mezitím se také provdala a jejím manželem se v roce 1948 stal Jacques Le Beau.
Sporadické návraty Claude Génia jsou spojeny například s nevšedním kriminálním příběhem PRAVDA BÉBÉ DONGEOVÉ (La vérité sur Bébé Donge, 1952), objevila se také v jedné z verzí HRABĚTE MONTE CHRISTA (Le comte de Monte Cristo, 1955). Roli ruské šlechtičny paní Golovinové později ztvárnila v Hosseinově filmu ZABIL JSEM RASPUTINA (J′ai tué Raspoutine, 1967). Co se týče divadla, v 60. a 70. letech hrála nejčastěji v inscenacích rumunského dramatika Eugena Ionesca, jejím posledním vystoupením byla Giraudouxova hra Trojská válka nebude, kterou v roce 1975 uvedlo Théâtre des Célestins. Poslední filmovou roli odehrála v moderní variaci drákulovské legendy DRACULA A SYN (Dracula pere et fils, 1976), pak se objevila ještě ve dvou seriálech.
Claude Génia zemřela následkem nádorového onemocnění 18. května 1979 ve věku 66 let.