Jacqueline Pierreux (1923 - 2005)

Jacqueline Pierreux je dnes známá především jako matka známého herce Jeana-Pierra Léauda (*1944), i ona sama byla ale v poválečném období oblíbenou a populární tváří francouzské kinematografie. Pocházela z Rouenu, někdy na začátku druhé světové války se ocitla v Paříži, kde uplatnila své půvaby jako modelka. Do světa filmu jí pomohl proniknout scénárista Pierre Léaud, který se stal vzápětí i jejím partnerem v soukromém životě. V roce 1943 se Jacqueline Pierreux objevila v epizodních rolích dvou melodramaticky laděných filmů.

Počátkem padesátých let začala pracovat i v Itálii, točila například s Mariem Soldatim, po boku Alberta Sordiho stála v komedii SVŮDCE (Il seduttore, 1954). Menší roli vytvořila ve slavném Cayattově justičním dramatu JSME VŠICHNI VRAHOVÉ (Nous sommes tous des assassins, 1952), větší příležitosti jí přinesly dobově oblíbené komedie VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim´s, 1953) nebo PAŘÍŽSKÉ MANEKÝNY (Mannequins de Paris, 1956). Mezitím začala hrát i divadlo a na přelomu 40. a 50. let vystupovala na několika pařížských scénách.

Několikrát se před kamerou setkala se začínajícím Louisem de Funèsem, obohatila také italské komedie slavného komika Toto (KDO SE ZASTAVÍ, JE ZTRACEN - Chi si femma è perduto, 1960). S přibývajícím věkem začalo ubývat nabídek, počátkem šedesátých let točila Jacqueline Pierreux převážně mimo Francii, velkou roli hrála v jedné z povídek hororového triptychu italského režiséra Maria Bavy BLACK SABBATH (1963), v německém muzikálu ŽEBRÁCKÁ OPERA (Die Dreigroschenoper, 1962) se objevila v menší úloze prostitutky, točila také ve Španělsku a znovu i v Itálii. Od konce šedesátých let ji bylo vidět spíše již jen v televizi, naposledy se filmovým divákům připomněla nevelkou rolí hospodyně v oceněném dramatu podle skutečného případu VIOLETTE NOZI­ERE (1978).

Zatímco její syn Jean-Pierre Léaud se ve spolupráci s Françoisem Truffautem stal jednou z předních osobností nové vlny a mezinárodně uznávaným hercem, Jacqueline Pierreux byla generací mladých filmařů vnímána jako jeden ze symbolů přežité komerční kinematografie a to vedlo k postupnému útlumu jejích aktivit. Zemřela 10. března 2005 ve věku 81 let v zapomnění ve vesnici Salins nedaleko od Paříže.