Jean Marchat (1902 - 1966)

Herec Jean Marchat se do historie francouzského filmu zapsal desítkami středně velkých rolí, prioritou jeho uměleckých aktivit ale celý život zůstávalo divadlo. Narodil se jako Jean-Pierre Marchat v malém městečku Grigny v jižní Francii, hereckou průpravu získal na pařížské konzervatoři, kterou absolvoval s první cenou v oboru tragédie, což jej v podstatě automaticky přivedlo k angažmá na nejprestižnější divadelní scéně Comédie Française. Tady se začal uplatňovat od poloviny dvacátých let v díle francouzských klasiků, dramatech i komediích.

Teprve ve čtyřicátých letech začal Jean Marchat častěji spolupracovat s filmem, jako uhlazený elegán středního věku se stal ideálním představitelem vedlejších rolí šlechticů, právníků a dalších mužů z vyšších vrstev, často se zápornými povahovými rysy. Jako princ-regent se objevil v dnes méně známé adaptaci románu HRBÁČ (Le bossu, 1944), hrál také v dodnes vysoce hodnoceném historickém filmu PONTCARRAL, PLUKOVNÍK CÍSAŘSTVÍ (Pontcarral, le colonel d´empire, 1943), zmínku si zaslouží i jeho účast ve dvou filmech z těsně poválečného období (DÁMY Z BULOŇSKÉHO LESÍKA – Les dames du Bois de Boulogne, 1945; SKLEPY V HOTELU MAJESTIC – Les caves du Majestic, 1945). Jednu z hlavních rolí hrál v detektivce ZÁHADNÝ PAN SYLVAIN (Le mystérieux Monsieur Sylvain, 1946), ze spolupráce s filmaři vyniká častější natáčení s režisérem Henri Calefem (KOLEMJDOUCÍ – La passante, 1950.

Počátkem padesátých let se Marchat vrátil na jeviště Comédie Française a kromě jiného vytvořil velké role především v díle Pierra Corneilla (Cid, Horatius, Cinna), uplatnil se ale i ve světové klasice (Shakespeare), znovu se prosadil i jako režisér (Calderónova hra Život je sen). Po celá padesátá léta znovu stál i před kamerou, jako generál Gourgaud se objevil ve velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1955), svůj výčet kostýmních rolí obohatil také výstupem ve slavné historické romanci VE SLUŽBÁCH KRÁLE (Le miracle des loups, 1961), jeho poslední herecké kreace před filmovou kamerou byly ve znamení postav právníků (DRUHÁ PRAVDA – La seconde vérité, 1966).

V posledních letech života se Jean Marchat v divadle věnoval hlavně režii, sám si ale občas přisoudil menší roli (Trojská válka nebude), příležitostně pracoval také pro televizi a nové uplatnění mu přinesl i dabing, pro distribuci ve francouzských kinech například často daboval Caryho Granta.