Zizi Saint-Clair 81 let

Francouzská dětská herečka Zizi Saint-Clair nedosáhla věhlasu předválečných filmových hvězd typu Jeana Mercantona nebo Roberta Lynena, na přelomu 40. a 50. let dvacátého století nicméně patřila k populárním dětským osobnostem francouzského kulturního dění. Do světa filmu pronikla ještě v batolecím věku vzhledem k rodině, z níž pocházela - jejím otcem byl filmový režisér Jean Gourguet (1902-1994). Otec se již od dvacátých let prosazoval jako filmový režisér a při natáčení filmu JEANNETTE BOURGOGNE (1938) se seznámil s Michelle Darvaux (1919-2005), která byla tehdy novinářkou časopisu Elle, za Gourgueta se později provdala a začala spolupracovat na jeho filmech jako scénáristka.

Autorské filmy Jeana Gourgueta v jeho vlastní produkci narážely ve své době na nezájem diváků, nicméně některé filmy s jeho dcerou v hlavní roli dokázaly překonat miliónovou hranici v návštěvnosti kin (DÍTĚ VE ZMATKU - Une enfant dans la tourmente, 1952; MATČINO TAJEMSTVÍ - Le secret d'une mère, 1952). Právě tehdy oslovil Gourgueta režisér René Clément s žádostí obsadit Geneviève, respektive Zizi, do svého filmu ZAKÁZANÉ HRY (Jeux interdits, 1952). Gourguet to odmítl, protože si nad desetiletou dcerou chtěl zachovat otcovský dohled, a Clément pak obsadil dnes slavnou Brigitte Fossey. Sama Geneviève, respektive Zizi, dnes ZAKÁZANÉ HRY vnímá jako promarněnou šanci, protože tento film, i když ve své době narazil na nepochopení, dnes jako zásadní protiválečný snímek patří ke klenotům světové kinematografie.

Naopak k nabídce z Hollywoodu se Jean Gourguet i jeho dcera Geneviève - Zizi postavili svorně s nesouhlasem, protože oba odmítli nechat se vmanévrovat do kolotoče amerického filmového průmyslu. Jestliže ve dvou výše zmíněných filmech hrála Zizi Saint-Clair s předválečnou hvězdou Blanchette Brunoy, svůj poslední fim ZTRACENÁ DCERKA (La fille perdue, 1953) natočila po boku hvězdy dobové béčkové produkce Claudine Dupuis. Jean Gourguet se ve svých dalších filmech z 50. let soustředil na problematiku životních peripetií dospívající mládeže a angažoval několik později slavných dívek v tomto věku (Dany Carrel, Françoise Vatel), snad i proto dal své dceři později souhlas ke studiu na konzervatoři, k nimž ji chtěl připravit Georges Chamarat, s nímž se Genevieve jako dítě před kamerou setkala.

Studium herectví ale Geneviève odmítla a v následujících letech se naopak snažila ze svého života zcela vymazat éru dětské filmové hvězdy. Provdala se, má tři děti, a dnes je známá jako Geneviève Costovici-Gourguet. Dnes na své dětství nevzpomíná příliš pozitivně - od fyzického násilí přes dodnes hořce vnímaný zákaz přijmout roli v ZAKÁZANÝCH HRÁCH až po nutnost oslovovat svého otce na place "pane". Přesto se dokázala přes tato negativa přenést a dnes patří k předním propagátorům uměleckého odkazu Jeana Gourgueta a například v roce 2002 při příležiosti 100. výročí jeho narození iniciovala uvedení všech jeho filmů, s příkladnou péčí se také věnuje jeho webovým stránkám www.jean-gourguet.com, které ostatně mimo jiné byly i zdrojem pro napsání této biografie.