Monique Chaumette 97 let

Francouzská herečka Monique Chaumette měla před sebou slibnou kariéru, po druhém sňatku se ale práce v divadle i u filmu dobrovolně vzdala, aby vytvořila rodinné zázemí svému manželovi, jímž byl slavný herec Philippe Noiret (1930-2006), k filmu a divadlu se později ale začala postupně vracet. Narodila se do rodiny obchodníka a sekretářky a vyrůstala v Paříži. K divadlu ji přivedl její starší bratr François Chaumette (1923-1996), který po druhé světové válce začal hrát v divadle i filmu.

V Théâtre National Populaire se Monique Chaumette sblížila s Philippem Noiretem, po sedmiletém pracovním i soukromém soužití se rozvedla s prvním manželem a v roce 1962 se provdala za Noireta. Naopak s bratrem Françoisem se tehdy prakticky přestala stýkat, nebyli si povahově blízcí, názorově se rozcházeli a Philippe Noiret na něj ve svých pamětech vzpomíná jako na nepřístupného člověka. Naopak pro svou manželku Monique měl Noiret jen slova chvály, uznání a úcty. Monique se po svatbě vzdala herecké dráhy, aby svému manželovi - vytíženému divadelnímu a filmovému herci - vytvořila zázemí pro jeho práci. Dodejme, že dcera Fréderique (*1960) se jim narodila ještě dva roky před svatbou.

S kamerou se Monique Chaumette setkala již koncem padesátých let v televizi, kde vznikaly adaptace divadelních her (MACBETH, 1959). Ve filmu hrála poprvé až v roce 1965, kdy se v menší roli objevila v kriminálce ZLOČIN V EXPRESU (Compartiment tueurs, 1965). Režisér tohoto filmu Costa-Gavras ji pak přizval ke spolupráci ještě několikrát, jako sekretářku jsme ji mohli vidět například v DOZNÁNÍ (L'aveu, 1970). Režisér Henri Graziani vyzval Monique Chaumette s Noiretem, aby vytvořili manželský pár v rodinném dramatu ZRZEK (Poil de carotte, 1972) natočeném podle starší literární předlohy, tento film však neměl velký úspěch.

I když v sedmdesátých letech předstupovala Monique Chaumette před filmovou kameru jen zřídka, svými výkony v menších rolích obohatila řadu stěžejních filmařských počinů té doby a není nijak překvapivé, že nejčastěji hrála se svým manželem Philippem Noiretem. Byla to například Ferreriho kontroverzní VELKÁ ŽRANICE (La grande bouffe, 1973 - tady však vytvořila manželský pár s Ugo Tognazzim). Znovu s Marcem Ferrerim pak natočila film NEDOTÝKEJ SE BÍLÉ ŽENY (Touche pas à la femme blanche, 1974), opět po boku Philippe Noireta se pak objevila jako matka vrahovy oběti v oceněném dramatu SOUDCE A VRAH (Le juge et le assassin, 1976), v historické fresce AŤ ZAČNE SLAVNOST (Que la fete commence, 1975) hrála menší úlohu guvernantky, s režisérem Bertrandem Tavernierem pracovala v 70. letech vícekrát.