Oleg Dal (1941 - 1981)   † 39 let

Narodil se 25. 5. 1941 v Moskvě v rodině železničního inženýra a učitelky. Dětství strávil v Ljublinu, které tehdy ještě nebylo součástí Moskvy. Již ve školních letech se při basketbalu projevily jeho problémy se srdcem. Po skončení střední školy chtěl pokračovat ve studiu v Ščepkinově divadelním učilišti, rodiče však byli proti tomu. Budoucí herec měl navíc další handicap, od dětství ráčkoval. Při přijímacích zkouškách předvedl monolog Nozdreva z Mrtvých duší a verše svého oblíbeného básníka Michaila Lermontova. Zkušební komise rozhodla o jeho přijetí. V roce 1963 absolvoval divadelní učiliště M. S. Ščepkina jako absolvent kursu Nikolaje Annenkova. Existují domněnky, že Oleg Ivanovič Dal byl potomkem Vladimira Dala, autora Výkladového slovníku ruského jazyka. Po absolvování školy do roku 1969 a potom znovu v letech 1973-1976 byl členem souboru divadla ´Sovremenik´. V období let 1971-73 byl členem leningradského divadla Leninského komsomolu. Od roku 1976 hrál v divadle ´Za malou branou´ v Moskvě, od roku 1980 byl členem ´Malého divadla´. V letech 1980-1981 byl pedagogem VGIK.

V roce 1966 Olega obsadil režisér Vladimir Motyl do role Ženi Kolyškina ve filmu ŽEŇA, ŽENĚČKA A „KAŤUŠA“. Byl to ten vzácný případ, kdy se herec zdál jako by předem pro svou roli předurčený. Film vzbudil velký zájem diváků a to přes to, že byl k dispozici v malém množství kopií a byl tak problém se k jeho zhlédnutí vůbec dostat. Významnou etapou jeho tvorby se stala role Evžena Sobolevského ve filmu KRONIKA BOMBARDÉRA (1967), díky této roli se ve svých 27 letech stal jedním z nepopulárnějších filmových herců. Jeho popularita ještě vzrostla díky dvojroli loutkáře a vojáka v pohádce DÁVNO, DÁVNO TOMU (1968); ve stejném roce v divadle Sovremenik ztvárnil roli zloděje Vasky Popela v Gorkého hře Na dně. Svým pojetím vytvořil netradiční postavu už jen tím, že v zloději viděl především člověka toužícího po kráse a štěstí.

Další jeho významnou rolí byl šašek v Shakespearovském dramatu KRÁL LEAR (1971) v režii Grigorie Kozinceva. Jeho šašek byl tragickou postavou s ohromnýma, výmluvnýma očima, odstávajícíma ušima, s holou lebkou, v hadrech místo šaškovského oděvu. Ve stejném roce hrál další filmovou dvojroli a to vědce a jeho stín ve filmu STÍN; v tomto filmu v režii Naděždy Koševerové se setkal znovu nejen se svou hereckou partnerkou z pohádky Dávno, dávno tomu, Marinou Neyolovou, ale i s další hereckou ikonou té doby, Anastasií Vertinskou. V roce 1975 se mu splnil dávný sen, když mu Alantolij Efros nabídl roli Pečorina v televizní inscenaci představení Stránky časopisu Pečorin. Ztvárnit Pečorina byl Dalův sen již od školy, když četl Hrdinu naší doby. Tehdy se chtěl stát hercem právě proto, aby mohl ztvárnit postavu Pečorina. Setkání s Efrosem herce vrhlo zpět do lůna divadla. Začal vystupovat v Divadle za Malou branou, kde hrál různé role, např. Alexeje Nikolajeviče Bějlajeva v Turgeněvově Měsíci na vsi. V roce 1977 hrál v Efrosově filmu VE ČTVRTEK A VÍC UŽ NE hlavní zápornou postavu Sergeje. Posledním filmem, na kterém spolupracovali byl OSTROV V OCEÁNU (1978).

Výraznou událostí v Dalově umělecké kariéře byla účast ve filmu DOVOLENÁ V ŽÁŘÍ (1979) v režii Vitalije Melnikova podle předlohy Alexandra Vampilova 'Lov na kachny'. V roce 1980 se stal členem souboru Malého divadla. Zde pouze jednou, 31. 12. 1980, zahrál roli Alexe ve hře 'Břeh' podle Jurije Bondareva. Poslední jeho filmovou rolí byla role Viktora Sviridova ve filmu NEZVANÝ PŘÍTEL (1981) v režii Leonida Marjagina.