Carlo Goldoni (1707 - 1793)

Carlo Goldoni, advokát, diplomat, autor divadelních her a libretista. Narozen do rodiny lékaře Giulio Goldoniho a jeho ženy Margherity. Goldoni obdržel první vzdělání na jezuitské koleji v Perugii, kde jeho otec pracoval. Poté studoval u dominikánů v Rimini filosofii. Následoval jeho první útěk k divadlu, po domluvě rodiny nastoupil v Pavii na práva. Odsud opět utíká, podle jedné verze napsal pamflet dotýkající se ctnosti pavijských žen. Podle druhé verze byla za vším šťastná láska, ale nešťastný manžel. Goldini nechtěl skončit nahý a zbitý do bezvědomí před domem své milenky. Třetí verze jej líčí jako pilného studenta, který nastoupil k nočním kondicím v nevěstinci. Protože byl nezletilý, přišli jej vyvést tehdejší strážci pořádku. Dále byl obviněn z nezákonného držení zbraní a opilství, což mu nezabránilo, aby roku 1728 vstoupil do služeb soudního vicekancléře v Chioggie. Ve funkci sekretáře jej roku 1729 následoval do Feltre.

Jedna z veronských divadelních společností měla v tu dobu na programu Goldiniho IL GONDOLIERE VENEZIANO, BELISARIO a ROSAMUNDA. Na svých cestách po severní Itálii poznal Nicolettu Conio, dceru notáře, s kterou roku 1736 uzavřel manželství. V roce 1738 napsal komedii DVOŘAN MOMOLO, ale následující finanční těžkosti jej donutily roku 1743 Benátky opustit. Diplomaticky řečeno, utíkal před věřiteli a vězením pro dlužníky. Nastoupil do úřadu v Toscaně, kde jednou z jeho povinností bylo stíhat dlužníky. Je paradoxem, že svou nejslavnější hru SLUHA DVOU PÁNŮ napsal právě zde, roku 1745, poté, co mu bylo nabídnuto podobné místo v Římě. Goldoni nabídku vážně zvažoval, své rozpoložení a zoufalství nakonec vložil do postavy Trufaldina (Bože! Dvě místa! Dva platy!). Poté navázal spolupráci s hudebním skladatelem Vincenzem Ciampim, který roku 1746 podle Goldoniho libreta napsal L'ARCADIA IN BRENTA. Roku 1748 následuje další obrat. Goldoniho tlačí židle a chce k divadlu. Přání mu plní Girolamo Medebach (1706–1790), vlastnící divadelní společnost působící v divadle Sant' Angelo. Zde nám Goldoni zanechává důkaz své autorské plodnosti. Podepsal čtyřletou smlouvu, ve které se zavázal k deseti komediím ročně. K právům se již nikdy nevrátil a kromě komedií pokračoval jako zdatný libretista. L'ARCADIA IN BRENTA prodal ještě jednou. Zájem projevil Baldassare Galuppi, skladatel, kterému psával libreta Pietro Metastasio.

O rok později napsal Goldoni libreto pro jeho IL MONDO DELLA LUNA. Zde je nutno poznamenat, že pro Goldiniho tvorbu je charakteristická tzv. „opera buffa" (též „dramma giocoso"). Charakteristické pro ní je, že hlavními postavami nebyli řečtí bohové, šlechta či králové, ale obyčejní sedláci, služky a žebráci. Konec musel být šťastný, protože prostí lidé se potřebovali oprostit od svých od starostí a zahřát se smíchem. Goldoni tuto chuť publika znal a uměl hladové nasytit. Roku 1760 má premiéru IMPRESÁRIO ZE SMYRNY a to už se Goldiniho věhlas šíříl Itálií. Roku 1761 společně překročili hranice a vydali se do Paříže, do tehdejšího Italského divadla. Italské divadlo té doby byla „komedie dell'arte", které se hrálo v maskách, hodně se tančilo, improvizovalo a přehrávalo. Ústřední dvojicí byli často milenci, kterým bránilo nepřející okolí, prezentováno otčímem (macechou). V závěru hry on (ona) zjišťují, že jsou ztracenými (nemanželskými) dětmi bohatého vévody (parmského krále) a k lásce se přidává majetek a společenské postavení. Tento dramatický prvek byl parodován v LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA kakaovou skvrnou velikosti mexického dolaru.

Roku 1771 vzniká DOBROSRDEČNÝ BRUČOUN. Hra měla premiéru v letním sídle Bourbonů Fontainebleau a zaznamenala úspěch. Goldonimu končil kontrakt s místním divadlem a jeho služeb využil Ludvík XVI. Zaměstnal jej jako učitele italštiny pro své děti, s platem 3600 livrejů ročně. Později, v průběhu francouzské revoluce bylo toto nařízení zrušeno a Goldoni, který celý život servíroval obecenstvu smích na stříbrném podnose, zemřel naprosto chudý na Rue Dussoubs v domě číslo 21. Jeho hrob nenajdete. Byl pohřben na hřbitově Svaté Kateřiny. Pokud jste četli HŘBITOV NEVIŇÁTEK od Andrewa Millera, pak stejný osud potkal i hřbitov Svaté Kateřiny - byl zrušen. K zemi šel i klášter Sainte-Catherine-du-Val-des-Écoliers. V současnosti se zde nachází bulvár Svatého Marcela s čísly 51 až 66. Goldoni vtiskl italské komedii zcela jinou formu. V jeho hrách odložili herci masky. Zmizeli harlekýni a pantomina. Už nebyl žádný Pagliaccio, Colombina a Pantalone. Commedia dell'arte se několik století stále jen opakovala. Neuměla přijít s něčím novým. Chyběl ji závan čerstvého vzduchu a pomaloučku Goldoniho osud následovala.