Clelia Matania (1918 - 1981)

Italská herečka Clelia Matania hrála vedlejší role v desítkách filmů, díky své dobré angličtině dostala i možnost objevit se v řadě slavných mezinárodních projektů. Jejím otcem byl malíř a knižní ilustrátor Fortunino Matania (1881-1963), který dlouhodobě úspěšně působil v Británii, což také vysvětluje, proč se Clelia narodila v Londýně. Tady také vyrůstala a od dětství toužila hrát divadlo. V Británii také absolvovala debut před filmovou kamerou v muzikálu MELODIE MÉHO SRDCE (Melody of My Heart, 1936).

I když se prosadila především velkými rolemi v komediálním žánru, režiséři ji obsazovali i do historických filmů a současných dramat. Z několikeré spolupráce s významným režisérem Luigim Zampou připomeňme film ZVONĚNÍ NA POPLACH (Campane a martello, 1949) s Ginou Lollobrigidou v hlavní roli; Zampa tento film točil souběžně v italské a anglické jazykové verzi a Clelia Matania díky výborné znalosti angličtiny jako jediná hrála v obou verzích. Právě jazykové vybavení jí následně přineslo nabídky od zahraničních produkcí a menší role odehrála například v amerických velkofilmech natáčených v Evropě jako QUO VADIS (1951) nebo VOJNA A MÍR (War And Peace, 1956). Větší příležitost dostala po boku Marlene Dietrich a Vittoria de Sicy v komedii PŘÍBĚH Z MONTE CARLA (The Monte Carlo Story, 1956), točila také ve Francii a velkou roli hrála například v historické komedii HUSAŘI (Les hussards, 1955).

Přes účast v mezinárodních produkcích dostávala Clelia Matania stále více prostoru především v italské kinematografii, její popularitu navýšila několikerá spolupráce se slavným komikem Totò, s nímž v 50. letech hrála v několika filmech, manželský pár s ním vytvořila například v komedii SEDM HODIN MALÉRŮ (Sette ore di guai, 1951). V padesátých letech se ale začala vracet do Británie i jako divadelní herečka a vystupovala na několika jevištích v Londýně. Později kromě filmu začala pracovat i pro televizi, kde hrála v seriálech (KRONIKA PICKWICKOVA KLUBU - Il circolo Pickwick, 1968).

I když na přelomu 60. a 70. letech točila již méně filmů, znovu ji ke spolupráci zvali významní režiséři a hrála vedlejší role matek hlavních hrdinů za hranicí zákona po boku známých mladších herců. Matkou Terence Hilla byla například v Lizzaniho kriminálce BARBAGIA (1969), ve francouzském thrilleru TĚSNĚ PŘED NOCÍ (Juste avant la nuit, 1971) režiséra Claude Chabrola byl jejím synem Michel Bouquet. Znovu točila také v Británii, kde hrála například v historickém milostném příběhu AFÉRA ADMIRÁLA NELSONA (Bequet to the Nation, 1973). Poslední větší roli staré sousedky ztvárnila ve francouzské kriminálce OPATROVNICE DĚTÍ (La baby sitter, 1975), pak se objevila již jen v několika italských seriálech.