Laura Solari (1913 - 1984)

Herečka Laura Solari byla hvězdou italského filmu 30. a 40. let dvacátého století, za války se prosadila i v Německu, menšími rolemi se zviditelnila i v pozdějších několika slavných filmech. Pocházela z Terstu, který v době jejího narození patřil k Rakousku-Uhersku, vlastním jménem Laura Camaur. Její otec Antonio Camaur (1875-1919) byl nejen malířem a sochařem, ale také bojovníkem za připojení Terstu k Itálii. Kvůli tomu musela rodina za první světové války toto město opustit a žila v severní Itálii. Camaur se sice po válce začlenění Terstu do Itálie dočkal, ale zemřel krátce poté, výchovu malé Laury si pak vzala na starost rodina její matky.

První velkou příležitost jí ale ještě předtím poskytl již zmíněný Camillo Mastrocinque v historické detektivce KUKAČKOVÉ HODINY (L'orologio a cucù, 1938), později hrála v jeho filmu SMĚJ SE, PAŇÁCO (Ridi pagliaccio, 1941), který byl tehdy uveden i v českých protektorátních kinech, za hlavní ženskou roli v adaptaci Donizettiho opery DON PASQUALE (1940) získala cenu na festivalu v Benátkách. Díky vyrůstání v dvojjazyčném prostředí Terstu a studiím ve Vídni ovládala Laura Solari výborně němčinu, což ji za druhé světové války umožnilo odehrát hlavní role ve třech německých filmech.

Poprvé s německými tvůrci točila v Neapoli hudební komedii VŠE PRO GLORII (Alles für Gloria, 1941), později přímo v Německu pracovala na filmu G.P.U. (1942). Tady hrála hlavní roli houslové virtuosky Olgy pronásledované sovětskou tajnou službou. Tento film režiséra Karla Rittera je dnes hodnocen jako výrazně pronacistický propagandistický snímek, filmoví publicisté o něm dodnes často píši jako o odstrašujícím příkladu německé propagandy, k vidění je ovšem jen výjimečně. V německé produkci natočila Laura Solari svůj poslední film, kriminální komedii STYXŮV PŘÍPAD (Die Sache mit Styx, 1942), a poté se vrátila do Itálie.

V Itálii hrála znovu velké role ve filmech Camilla Mastrocinque (MASKA A TVÁŘ - La maschera e il volto, 1942), titulní roli italské aristokratky Luisy Sanfelice ztvárnila v historickém dramatu LUISA SANFELICE (1942) vycházejícím z literární předlohy Alexandra Dumase. S koncem druhé světové války přišla nová doba, která si i ve filmu žádala nové tváře a pohřbila tak kariéru řady dosud slavných hereček, což se týkalo i Laury Solari.