Elena Zareschi (1918 - 1999)

Italská herečka Elena Zareschi jen krátce v době druhé světové války aspirovala na pozici filmové hvězdy, dlouhodobě se ale více prosadila v divadle, později i v televizi. Vlastním jménem se jmenovala Elina Lazzareschi a narodila se Buenos Aires, kde její otec jako obchodník tehdy pobýval. Rodina se do Itálie vrátila počátkem dvacátých let a usadila se v Lucce, Elena se od dětství zajímala o divadlo, ráda recitovala a v roce 1935 zamířila do Říma ke studiu herectví na filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia.

Filmovou školu Centro Sperimentale di Cinematografia dokončila v roce 1939 a vzápětí zaujala na jevišti svou kreací v Lorcově Krvavé svatbě, následně zazářila jako Kleopatra v Juliu Caesarovi. Během čtyřicátých let se zároveň dostala ke svým nejvýznamnějším filmovým rolím, markýzovu manželku hrála v dramatu ŽÁRLIVOST (Gelosia, 1942), titulní roli italské světice ze 13. století hrála v životopisném příběhu RITA DI CASCIA (1943). Sama Elena Zareschi se ale považovala za málo fotogenickou, navíc svůj projev shledávala jako příliš teatrální a nakonec i odmítala hrát v průměrných titulech tzv. éry bílých telefonů. Proto také na poslední chvíli odmítla hlavní roli v Soldatiho filmu MALÝ STARODÁVNÝ SVĚT (Piccolo mondo attico, 1940), kterou pak převzala Alida Valli.

Přes četnější příležitosti před kamerou se během války začala prosazovat především jako významná divadelní herečka, zvláště po inspirativním setkání s Memo Benassim, po jehož boku hrála velké role v díle L. N. Tolstého (Živá mrtvola), L. Pirandella (Nahé odívati), koncem války se dočasně uplatnila v Benátkách a Miláně, uplatnila se v Goldoniho Sluhovi dvou pánů a zvláště zazářila v roce 1945 jako Ofélie v Hamletovi. Později pak navázala plodnou spolupráci s režisérem Luchinem Viscontim a hercem Vittoriem Gassmanem. S nimi hrála převážně shakespearovský repertoár, ale také Ibsenovy hry Hedda Gablerová nebo Peer Gynt.

V polovině padesátých let opustila Řím a začala hrát v severní Itálii, nejčastěji v Miláně, zúčastňovala se také divadelních festivalů, paradoxně tehdy ji znovu častěji začali vyhledávat filmaři, pro něž se stala vhodnou představitelkou vznešených žen v historických filmech. Rakouskou císařovnu tak například hrála v dramatu HRABĚ AQUILA (Il conte Aquila, 1955), oblíbili si ji také tvůrci žánru sandálu a meče, nejslavnější z jejich rolí v tomto typu filmů byla Kasandra v ODYSSEOVI (Ulisse, 1954). Dvakrát točila s režisérem Fernandem Cerchiem, který jí svěřil roli kněžny Kurzevichové v přepisu Sienkiewiczova románu OHNĚM A MEČEM (Col ferro e col fuoco, 1963).