Tonino Delli Colli (1922 - 2005)

Tonino Delli Colli nastoupil do italského filmového studia Cinnecitta pouhý rok od jeho vzniku, a to už v 16 letech. Na otázku zda chce pracovat ve zvukovém oddělení, nebo s kameramany odpověděl stručně, "s kameramany."

Po druhé světové válce vládl v Itálii neorealismus, který byl do jisté míry inspirací i řadě západních filmařů. Vyznačoval se nedostatkem peněz, čili se muselo vystačit s tím, co bylo. Reálné lokality a hlavně přírodní osvětlení, ať už slunečné, nebo z okolních lamp a jiných prostředků. Jednalo se o dramatické příběhy s nešťastnými osudy z poválečného života, které tak skvěle vynikaly v černobílém provedení, které si Tonino pochvaloval více než-li práci v barvě.

V 50. letech učinil smluvní závazek s Carlem Pontim na pětici filmů ročně, mezi nimiž byly i komedie s populárním italským komikem Totò. Film Totò a colori byl vůbec prvním barevným filmem natáčeným v Itálii, přičemž se Tonino k této práci dostal i tím, že ji nikdo jiný, pro špatné technické vybavení a zázemí, nechtěl dělat, ale on byl ve smlouvě. Příchod barevného natáčení pro Tonina znamenal spoustu nového učení a jiných postupů. Ač nepochyboval, že barva filmu přinesla něco více, tak neopakovatelnou atmosféru černobílého snímku postrádal.

V roce 1951 se kameraman účastnil v Africe natáčení filmu Le Meraviglie di Aladino. Tam se doslechl o novém projektu režiséra Pasoliniho a chopil se příležitosti. Vznikla z toho téměř 1patnáciletá spolupráce, při které Delli Colli natočil téměř všechny Pasoliniho filmy. Dramata jako Accattone, Evangelium sv. Matouše, za což získal svou první Stříbrnou stuhu ze sedmi. Dále pak Tvaroh, Dekameron, nebo Saló aneb 120 dnů Sodomy. Pro Tonina to představovalo perfektní spolupráci s laskavým člověkem, který projevoval respekt ke každému, a kterému pomáhal s technickými znalostmi okolo kamer.