Yves Mirande (1875 - 1957)

Scénárista, dramatik a spisovatel Yves Mirande patřil k významným tvůrcům francouzské kinematografie první poloviny 20. století. Pod bezmála stovkou filmů je podepsán jako autor scénáře nebo námětu, deset filmů sám natočil i jako režisér. Narodil se jako Anatole Querrec na pařížském předměstí Bagneux a původně dlouhá léta pracoval jako státní úředník, na ministerstvu vnitra to dotáhl až k postu podprefekta. Souběžně se zaměstnáním ve státní správě se od mládí začal uplatňovat jako novinář, později i spisovatel, zalíbení brzy našel v psaní divadelních her.

Jako brilantní tvůrce slovní komiky se Yves Mirande v oboru filmové scénáristiky začal významněji prosazovat až po příchodu zvuku, což znamená, že teprve ve třicátých letech pro něj u filmu nastaly skutečné žně. Připomeňme jeho dialogy k francouzské verzi americké veselohry BUSTER SE ŽENÍ (Buster se marie, 1931), kterou slavný americký komik Buster Keaton natočil ve Francii. Zmínku si zaslouží i příběh o koloběhu bankovky vysoké nominální hodnoty TISÍCOVKOVÁ BANKOVKA (Le billet de mille, 1935), který díky svému charakteru krátkých epizod s různým obsazením poskytl prostor pro vystoupení desítek známých herců té doby. Rok 1935 byl vůbec pro Miranda úspěšný, protože tehdy podle jeho scénářů nebo námětů vzniklo celkem deset filmů, z toho dva ve Velké Británii.

Mirandovy první pokusy o filmovou režii se odehrávaly ve spolupráci s jinými režiséry, například s Robertem Wylerem realizoval komedii BÁJEČNÝ DEN (La merveilleuse journée, 1932), později točil s René Guissartem nebo Leonidem Moguym. Jeho první samostatnou prací byl muzikál MARKÝZOVY ŽENY (Le grand refrain, 1936), který byl tehdy uveden i v našich kinech. Yves Mirande psal scénáře i na základě divadelních nebo literárních předloh jiných autorů, takovým případem byla například jeho další vlastní režie nenáročné situační komedie BYROKRATI (Messieurs les ronds de cuir, 1937). Ve spolupráci s Georgesem Lacombe pak natočil dva kriminální příběhy (CAFÉ DE PARIS, 1938; ZA FASÁDOU - Derrière la façade, 1939). Poslední Mirandova režie byla ale opět ve znamení nenáročné veselohry s hvězdným obsazením, tentokrát z prostředí zaoceánského parníku (PAŘÍŽ - NEW YORK - Paris - New York, 1940).

Za války se se scénářem k filmu L'AN 40 (1940) dostal do konfliktu s německou cenzurou a v následujících letech se proto soustředil na adaptace osvědčených literárních předloh (PLUKOVNÍK CHABERT - Le colonel Chabert, 1943; NOSIČKA CHLEBA - La porteuse de pain, 1949; DVA SIROTCI - Le due orfanelle, 1954), po válce se ale znovu dočkal filmových verzí svých divadelních her (TEN DAREBÁK ANATOL - Ce coquin Anatole, 1952; CUCUROUXOVA RODINA - La famille Cucuroux, 1953).