Charles Boyer (1899 - 1978)

Měl v očích tajemství a v duši skrytou melancholii. Byl francouzsko-americkým hercem. Jeho umělecká kariéra byla předznamenána nejen vrozeným talentem, ale i ctižádostí, která ho vynesla v období třicátých a čtyřicátých let minulého století na vrchol slávy. Charles Boyer dokázal, že herectví umí a na filmovém nebi měl eleganci a noblesu. Začal hrát už v němém filmu, ale největší slávu získal až v éře zvukové, kdy vytvořil mnoho rolí. Hrál obvykle neodolatelné milovníky, ale dá se říci, že jeho herecký rejstřík byl mnohem širší.

Během několika pracovních návštěv v Hollywoodu se rozhodl zůstat a mít šanci realizovat svůj talent. Měl to složité, pro Ameriku to byl úplně neznámý herec. Anglicky moc nemluvil, začal s intenzivním učením jazyka dnem a nocí. Během jednoho natáčení na večerní party (1934)se potkal s mladou anglickou herečkou Pat Pattersonse, se kterou se poté oženil. Jeho americká kariéra se pozvolna rozbíhala. Když mu byla nabídnuta role s Katharine Hepburn ve filmu ZLOMENÁ SRDCE (1935) byl nadšen. Následoval další americký film PRIVATE WORLDS (1935) s herečkou Claudette Colbert. Ve filmu ZAHRADA ALLÁHOVA (1936) si zahrál se slavnou herečkou Marlene Dietrich a následovala role s další velkou hvězdou Gretou Garbo ve výpravném velkofilmu (1937) CONQUEST, která ho výrazně posunula do řad tehdejších celebrit Ameriky. V období před vznikem Vichistické Francie Charles Boyer dokonce vstoupil do francouzské armády ve věku čtyřiceti let, aby prokázal odpor proti nacistům, ale jeho vojenská služba byla krátká.

V roce (1942) obdržel americkou státní příslušnost. Stal se hollywoodskou filmovou hvězdou. Také si zahrál i v jedinečném povídkovém filmu HISTORKY Z METROPOLE (1942), tolik slavných lidí se snad nikdy spolu na filmu nesetkalo jako tady. Namátkou Rita Hayworth, Henry Fonda, Ginger Rogers, Charles Laughton, Paul Robeson a jiné hvězdy. Stal se partnerem největších hvězd filmového nebe. V roce 1943 se mu v USA dostalo ceny zvláštního Oscara za jeho přínos a práci v oblasti podpory francouzsko-amerických kulturních vztahů.

Nastalo jeho nejslavnější období a přišlo s filmem PLYNOVÉ LAMPY (1944), v době natáčení stal se otcem syna Michaela. Jeho úspěšná kariéra pokračovala i po druhé světové válce. Především francouzským filmem BITVA O KOLEJE (1946). Jeho osobnost v tomto čase byla zárukou a plnila americká i evropská kina. Další z jeho řady filmů v roli rakouského chirurga Ravica byl ARCH OF TRIUMPH (1948), byl ve své době nedoceněn v hereckém tandemu s Ingrid Bergmanovou. V následujících letech zahrál řadu postav, ale ne vždy se potkal s dobrým scénářem. Na rozdíl od jiných tehdejších celebrit jeho životní styl nebyl tolik bouřlivý. Vedle hereckých záležitostí se věnoval především klasické literatuře a volný čas trávil převážně s rodinou.