William Hartnell (1908 - 1975)

One day, I shall come back. Yes, I shall come back. Until then, there must be no regrets, no tears, no anxieties. Just go forward in all your beliefs, and prove to me I am not mistaken in mine.

Už v dětství to byl komplikovaný jedinec, který nevěděl, co dělat se životem. Narodil se jako jedináček, otce nikdy nepoznal a matka ho často zanedbávala. Žil na farmě, a tak měl poněkud prostší smýšlení. Proto ho také vyrazili ze školy, neboť se podílel na kriminálních činnostech, které se skládaly převážně z drobných krádeží, jakými si přilepšoval. Byl to lump a zkažené dítě, a tak se klidně mohlo stát, že kdyby při něm nestálo štěstí a do cesty by se mu nepostavil Hugh Blaker, klidně by skončil na šibenici, která byla tehdy v Anglii zcela běžnou – i pro tak malého výrostka jakým byl William. Hugh Blaker ho dal ale do kupy a donutil ho žít řádným životem – dalo by se říci, že to byl jeho strážný anděl. Právě on mu pomohl dostat se na Italia Conti Academy, kde začal studovat na Imperial Service College.

Od této chvíle žil William Hartnell vcelku spořádaný život. Co nás, jakožto diváky (a životopisce) zajímá více, je jeho kariéra, coby herce. Ta přišla s rokem 1925 a začala pěkně od podlahy – od dřevěné prkenné podlahy divadla Franka Bensona, kde začal pracovat jako stážista. Zde se také brzy propracoval k hraní her jako The Merchant of Venice (1926), Julius Caesar (1926), As You Like It (1926), Hamlet (1926), The Tempest (1926),Macbeth (1926), She Stoops to Conquer (1926) a tak dále. Zkrátka byla toho celá řada. Osvědčil se jako všestranný umělec, a tak po něm začal šilhat doposud mladičký filmový průmysl, v němž pracovat byla nesmírná čest, neboť se dostala pouze hrstce vyvolených, mezi něž nezkušený laik neměl žádnou možnost proniknout.

Ve filmech se začal proto objevovat s rokem 1932, ale na svou významnou roli, která ho o mnoho let posunula až k Doktorovi Who, si musel počkat až do roku 1944. Byl to snímek The Way Ahead a William Hartnell v něm ztvárnil přísného cholerického pedanta seržanta Neda Fletchera. To mu sedlo natolik, že od té doby na něj byly žádosti předně pro role policistů, vojáků a jiných podobně ražených charakterů. Zahrál si proto v Carry On Sergeant či The Mouse That Roared. Ani televizí nepohrdl. Příkladem budiž tehdy nesmírně populární The Army Game.