Italský herec Franco Andrei byl druhořadou hvězdou německých a italských filmů 50. a 60. let, jeho soukromí zůstává ale dodnes velkou neznámou, i v době největší slávy se články v časopisech omezovaly na popis jeho fyzického vzhledu a filmových rolí. Před kamerou debutoval v německé komedii DENÍK ZAMILOVANÉ (Tagebuch einer Verliebten, 1953), v níž byla jeho partnerkou slavná rakouská herečka Maria Schell. Po několika dalších německých filmech (dvakrát například točil s režisérem Kurtem Neumannem) se poprvé objevil před kamerou i v rodné Itálii (SUPREMA CONFESSIONE, 1956), ve francouzském filmu ČLOVĚK NIKDY NEVÍ (Sait on jamais, 1957) byl jedním z nápadníků hlavní hrdinky (Françoise Arnoul).
Účastí na několika filmech 60. let tehdy žádaných žánrů skončila filmová kariéra Andreiho kariéra, až koncem osmdesátých let byl znovu pozván k televiznímu natáčení do Německa, jinak ale žije v soukromí.