Vadim Petrov (1932 - 2020)

"Při vytváření nového uměleckého díla (v rozhlase, televizi a filmu) se hudba sice stává jen jednou z uměleckých složek, avšak plní zcela samostatnou a nezaměnitelnou funkci. Jediná totiž umí nezávisle a kontraproduktivně vyjadřovat vnitřní pocity a dojmy, které jsou jinak nesdělitelné."

V šesti letech začal hrát na housle, později přešel ke studiu klavíru u profesorky L. Hedrychové a studiu hudební teorie u profesora J. Gabriela – žáka českého skladatele Zdeňka Fibicha. Na léto a víkendy jezdil s rodiči do vily v Novém Vestci, kde se v roce 1945 u regenschoriho J. Klazara začal učit hrát na varhany, stejně jako jeho nejúspěšnější žák Václav Trojan, později profesor na akademii. Po nekonečných hodinách u klavíru a prvních skladatelských pokusech na obecné škole byl přijat do Ruského gymnázia na Pankráci, kde se v letech 1944-1951 krom ruštiny podrobně seznamoval s ruskou hudební kulturou. Zpíval ve školním sboru, který později dirigoval. Upravoval písně na ruské i české texty a začal se po odborné stránce připravovat na Akademii múzických umění.

Na AMU byl přijat ke studiu skladby a hry na klavír. Učiteli mu byli významní hudební skladatelé – např. prof. Kabeláč a prof. Řídký. Studium završil v roce 1956 symfonickou básní Vítkov – o vítězství husitů nad císařem Zikmundem. Již během studií většinu volného času věnoval souborům lidové umělecké tvořivosti, kde poznal krásu českých, moravských a slovenských lidových tanců a písní a které zásadně ovlivnily jeho další vývoj a praxi. Po škole začínal v Městském domě osvěty hl. m. Prahy, ve kterém se časem vypracoval až na vedoucího oddělení Lidové zábavy, kde se rázem ocitl v reálném životě společnosti a musel zvládnout vše od vítání narozených dětí, přes různé svátky, hudební kavárny až po provozování smuteční hudby. Poznal život hudebníků z povolání a mnoho vynikajících kapel.

Od mládí byl zaujat světem dějové fantazie a představ, a to jej také přivedlo do oblasti rozhlasových, televizních i filmových tvůrců. V roce 1958 založil v Evropě ojedinělou školu pro taneční hudbu a jazz pod názvem Lidová konzervatoř (po získání souhlasu dědiců nese od roku 1990 název Konzervatoř Jaroslava Ježka) a která připravovala lidové hudebníky pro kvalifikační zkoušky. Se svým kvalitním pedagogickým sborem, který kolem sebe Vadim Petrov soustředil, poskytovala velmi solidní vzdělání, a brzy přerostla rámec osvětového zařízení. Ve čtyřletém studiu nabízela vzdělání v oblasti skladby, aranžování, dirigování, hry na hudební nástroje se zaměřením na jazz, zpěv, scénický i společenský tanec a herectví pro tzv. divadla malých forem.