Herec Saro Urzì byl oblíbeným představitelem venkovských italských typů, proslavila jej spolupráce s režisérem Pietrem Germim nebo série úspěšných komedií o Donu Camillovi, hrál také ve Francii, Německu nebo amerických filmech realizovaných v Evropě. Vlastním jménem se jmenoval Rosario Urzì a pocházel ze Sicílie, již v mládí ale odešel zkusit štěstí do Říma. Tady nejprve vystřídal několik zaměstnání, nakonec zakotvil v divadelních souborech mladých herců a koncem třicátých let se poprvé objevil ve filmu.
Další popularitu ve svých lidových typech získal Saro Urzì v postavě holiče Brusca, kterou hrál v pěti oblíbených komediích o Donu Camillovi, první z nich byl film MALÝ SVĚT DONA CAMILLA (Don Camillo, 1952), naposledy se v této úloze objevil ve filmu SOUDRUH DON CAMILLO (Il compagno Don Camillo, 1965). Mimoto si zahrál i v jedné části slavné trilogie o chlebu a lásce a jako divadelní principál Don Nicola se objevil ve filmu CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954). První zkušenosti s produkcí mimo Itálii získal s americkým filmem ĎÁBLA PŘEMÁHEJ (Beat the Devil, 1953), který se natáčel ve Španělsku (tady hrál kapitána SS). Větší i vedlejší role hrál v té době několikrát ročně, často to byl například dobrodružný žánr.
Dalším Urzìho triumfem byl film SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ (Sedotta e abbandonata, 1964), opět v režii Pietra Germiho. Tady hrál maloměstského podnikatele a autoritativního otce hlavní hrdinky (Stefania Sandrelli) a za svou roli získal opět Stříbrnou stuhu pro nejlepšího herce, byl oceněn i na festivalu v Cannes. I když již dříve točil ve Francii, právě úspěch v Cannes mu otevřel cestu k více francouzským filmům (SMOLAŘ - Le corniaud, 1964), v režii Claude Chabrola pak v Řecku natočil špionážní parodii KORINTSKÁ CESTA (La route corinthe, 1967). Počátkem 70. let hrál v několika dramatech s kriminálním pozadím, znovu se ale spojil i s Pietrem Germim, v jehož filmu ALFRÉDE, ALFRÉDE (Alfredo, Alfredo, 1972) byl opět otcem Stefanie Sandrelli. Nelze opomenout ani slavný Coppolův film KMOTR (The Godfather, 1972), i když tady se s dalšími italskými herci jen mihnul v malé roli.
Urzìho filmografii uzavírá snímek GIOVANNINO (1976), kde si opět zahrál otce hlavního hrdiny (Christian de Sica), pak se vrátil na rodnou Sicílii, kde dožil v soukromí. Saro Urzì zemřel na následky infarktu v San Giuseppe Vesuviano poblíž Neapole 2. listopadu 1979 ve věku 66 let. Zanechal po sobě devadesát filmových rolí.