Greer Garson (1904 - 1996)

"K tomu, abyste dostali to, po čem toužíte, jsou nutné tři nezbytné podmínky: “chtít”, “pokusit se” a “dostat příležitost”. Žádná nefunguje sama o sobě. “Chtít” je základní předpoklad. “Pokusit se” je jen na vás. A “příležitosti” - vždycky nějaké byly."

Na své ”průzkumné” londýnské výpravě za novými talenty ji v "Old Music" objevil filmový magnát Louis B. Mayer a hned následujícího dne roku 1937 podepsala Garsonová smlouvu u studia MGM. Svůj první film – SBOHEM, PANE CHIPS - však natočila až za rok (1938) a za roli taky hned získala svoji první oskarovou nominaci. Uznání kritiky si vysloužila za roli Elizabeth Bennetové v dramatu PÝCHA A PŘEDSUDEK (1940, Pride and Prejudice) - není bez zajímavosti, že v roce 1938, ve snaze dostát přísným hollywoodským ”normám”, trpěla podvýživou. Ve WHEN LADIES MEET (1941) si zahrála po boku Joan Crawfordové a ve stejném roce se stala velkou hvězdou kin díky (barevnému) sentimentálnímu dramatu POŠLAPANÉ KVĚTY (1941), kterým se začala její nepřerušená šňůra pěti oskarových nominací pro ”nejlepší herečku” (1941-1945), rekord, který spolu s Bette Davisovou (1938-1942) drží dodnes (2008).

Sošku obdržela za památnou roli statečné britské manželky a matky z romantického válečného snímku Williama Wylera, PANÍ MINIVEROVÁ (1942) – její děkovná řeč prý trvala pět a půl minuty, a právě díky ní dnes existuje pro oceněné časový limit (původní soška byla později při požáru jejího domu zničena a Akademie jí poslala náhradní). Nominovaná byla také za snímky MADAME CURIE (1943), PANÍ PARKINGTONOVÁ (1944, Mrs. Parkington) a THE VALLEY OF DECISION (1945), kde si zahrála s Gregory Peckem. Často byla obsazována spolu s Walterem Pidgeonem.

Garsonová byla oblíbenou dramatickou herečkou, zvláště v době, kdy se na plátnech objevovala po boku s Clarkem Gablem po jeho návratu z vojenské služby: film ADVENTURE (1945) byl inzerován s heslem "Gable je zpátky a Garsonová ho dostala!", kasovně ale propadl. Ve 40. letech tvrdila, že by ráda dramata vyměnila za komedie a žárlila na jinou rusovlásku, Lucille Ballovou – ironií je, že Ballová tehdy toužila zase po dramatických rolích. MGM bralo filmy s Garsonovou za jisté kasovní trháky a ve své době tomu také tak bylo, Garsonovou to ovšem nijak neuspokojovalo. Někdy koncem 40. let začala její hvězda ztrácet na jasu, populární však zůstala až do poloviny následující dekády. V nepříliš úspěšném THE MINIVER STORY (1950) si zopakovala svoji slavnou postavu Kay Miniverové.