Max Montavon (1926 - 1982)

Francouzský herec Max Montavon má na svém kontě bezmála 130 vedlejších rolí ve filmu, často účinkoval také v televizi. Z jeho soukromí je zajímavá informace o blízkém přátelském vztahu s Louisem de Funèsem, ostatně právě z Funèsových filmů jej mohou znát i čeští diváci. Max, celým jménem Max Louis André Justin Montavon, se sice narodil ve Vincennes nedaleko od Paříže, dětství ale strávil ve Švýcarsku, kde jeho otec pracoval jako klenotník.

K osudovému setkání s již zmíněným Louisem de Funèsem došlo při natáčení komedie NEVÍDÁNO, NESLÝCHÁNO (Ni vu, ni connu, 1957), kde Montavon hrál vězně. I když Max Montavon nikdy nedosáhl věhlavu Funèsových pozdějších častých hereckých kolegů jako byli Michel Galabru nebo Claude Gensac, v osobní rovině se stal jedním z jeho nejbližšich přátel, často si telefonovali a u de Funèsových byl vždy vítaným hostem. V této době se Montavon od kabaretních výstupů dostal i k divadelnímu herectví, počátkem šedesátých let vystupoval především na scéně Théâtre de l’Ambigu, popularitu mu přineslo také účinkování v oblíbené hře Dáma od Maxima (Théâtre du Palais Royal, 1965).

Teprve na přelomu 50. a 60. let začala Montavonova participace ve filmu nabírat na obrátkách, točil několik titulů ročně, často opět jen malé role, střídal dávno zapomenuté snímky s dodnes známými filmy. Připomeňme alespoň úlohu notáře v dobrodružném historickém filmu ŽELEZNÁ MASKA (Le masque de fer, 1962), v roli majordoma jej můžeme zaznamenat ve filmu FIFI PÍRKO (Fifi la plume, 1965). Především ale nutno přiznat, že Montavonovi značně prospěl blízký vztah k de Funèsovi, což mu umožnilo objevit se v menších rolích v řadě dobře známých filmů. Ať již to byly další filmy s André Hunebellem (FANTOMAS SE ZLOBÍ – Fantômas se dechaine, 1965; FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD – Fantômas contre Scotland Yard, 1966) nebo spolupráce s dalšími režiséry; jako houslista se mihnul v komedii GRAND RESTAURANT PANA SEPTIMA (Le grand restaurant, 1966), v další mimořádně úspěšné veselohře SENZAČNÍ PRÁZDNINY (Les grandes vacances, 1967) se objevil jako profesor Morizot. V kratičké sekvenci nahého muže v převlékací kabině jej můžeme zaznamenat i ve filmu TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ (Le petit baigneur, 1968).

I v sedmdesátých letech zůstával Max Montavon vytíženým hercem pro vedlejší role, u nás jsme jej mohli vidět ve společnosti populární skupiny Les Charlots v mušketýrských parodiích ČTYŘI SLUHOVÉ A ČTYŘI MUŠKETÝŘI (Les quatre Charlots mousquetaires, 1974) a ČTYŘI SLUHOVÉ A KARDINÁL (À nous quatre Cardinal!, 1974; oba filmy opět v režii André Hunebella). Jestliže ani poslední Hunebellovy práce nenabízely vyšší umělecké kvality, nutno dodat, že Max Montavon se v následujích letech musel spokojovat s hereckými úkoly ve filmech podprůměrných kvalit, jaké se mu nabízely po boku komiků Paula Préboista nebo u nás prakticky neznámého Sima, režiséři si jej oblíbili obsazovat mimo jiné do úsměvných rolí homosexuálů. Závěr Montavonovy účasti ve francouzské kinematografii se nese opět ve spolupráci s Louisem de Funèsem (LAKOMEC – L’avare, 1980; ZELŇAČKA – La soupe aux choux, 1981), definitivní tečkou za jeho hereckou dráhou je postava lékárníka v komedii ČETNÍK A ČETNICE (Le gendarme et les gendarmettes, 1982).