Christian-Jaque (1904 - 1994)

Christian-Jaque, vlastním jménem Christian Maudet, byl synem Édouarda Maudeta, ředitele železárny, a Joséphine Baumert. Studoval architekturu na Vysoké škole krásných umění v Paříži a se světem filmu se poprvé setkal v roce 1924, kdy navrhl filmový plakát. Spolupracoval na něm s Jacquesem Chabraisonem a spojením jejich křestních jmen pak vznikl Maudetův umělecký pseudonym Christian-Jaque (respektive Jacques). Od roku 1926 působil jako novinář pro časopis Cinégraph a v letech 1927-1931 byl scénografem a architektem několika filmů.

Hned po válce se vrátil k práci u filmu a natočil tři filmy. Všeobecná potřeba dlouho odpíraného kulturního vyžití vehnala do biografů davy diváků a tři filmy Christiana-Jaque vidělo v roce 1945 v kinech bezmála deset miliónů návštěvníků. Největší úspěch zaznamenal muzikál CARMEN (1945), který vsadil na osvědčenou klasickou předlohu a také na Jeana Maraise v jedné z hlavních rolí. Dalším mezníkem režisérovy kariéry byl film VĚZNICE PARMSKÁ (1948) natočený podle stejnojmenného Stendhalova románu; také tento titul byl provázen mimořádným komerčním úspěchem (s více než šesti milióny diváků nejúspěšnější francouzský film roku 1948). Významným uměleckým počinem byl také životopisný film ČLOVĚK ČLOVĚKU (D'homme à hommes, 1948) o zakladateli Červeného kříže, Henri Dunantovi.

K vrcholu své kariéry dospěl Christian-Jaque mezinárodně úspěšným a dnes již klasickým dobrodružným filmem FANFÁN TULIPÁN (Fanfan la Tulipe, 1952). Gérard Philippe, s nímž režisér spolupracoval již dříve, zde odehrál svou životní roli, zdařilým tahem bylo také obsazení italské hvězdy Giny Lollobrigidy. Přestože se tento černobílý snímek dnes již může zdát naivním, dodnes disponuje svěžím kouzlem. Film triumfoval také na filmových festivalech – v Cannes získal Cenu za nejlepší režii a z Berlína si přivezl Stříbrného medvěda. V několika dalších filmech, historických i ze současnosti, dal Christian-Jaque vyniknout půvabům své čtvrté manželky, dobově populární herečky Martine Carol (1920-1967), které však zdaleka takový úspěch neměly. Naopak, festivalovými vavříny byl ověnčen dobrodružný, dnes však již zastaralý film KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA (Si tous les gars du monde, 1955), který byl oceněn Křišťálovým glóbem na festivalu v Karlových Varech a dále získal mimořádnou cenu na festivalu v San Sebastianu.

Z dalších filmů Christiana-Jaque stojí za zmínku BABETA JDE DO VÁLKY (Babette s'en va-t-en guerre, 1959), který těžil především z mimořádné popularity Brigitte Bardot. Další ženská hvězda, Sophia Loren, si zahrála hlavní roli ve filmu MADAME SANS-GÊNE (Madame Sans-Gêne, 1962), jímž opět režisér dokumentoval schopnost vytvořit inteligentní historickou komedii bez laciné podbízivosti. Další historická veselohra s nádechem dobrodružna a romantiky, opět s hereckou legendou (Alain Delon), byl film ČERNÝ TULIPÁN (La Tulipe noir, 1964). Také tento film měl značný divácký úspěch, nicméně nutno přiznat, že v silné konkurenci z téhož roku (připomeňme první díl Četníka, Fantomase nebo Muže z Ria) nedokázal prorazit na první příčky v návštěvnosti.