Rena Niehaus 69 let

Rena Niehaus je německá herečka, která se zejména v sedmdesátých letech minulého století, objevila v italském filmu. Rodačka z Oldenburgu, spatřila poprvé světlo světa 18. prosince 1954. Původně se Rena objevila jako reklamní modelka v Německu a poté obdržela nabídku, odcestovat na dobu čtyř týdnů do Itálie a Francie a dělala kalendář na velmi slavnou značku cigaret. Zde také skončil její původní cíl, studium na zubního technika.

Poprvé se Rena objevila před kamerou v roce 1975, kdy v roli mladičké Švédky, která se zamiluje do bohatého muže (Turi Ferro), hrála ve filmu I BARONI. Nejvíce filmů pak natočila v roce 1976 a uspěla zejména v roli Alice, unesené dívky, kde je tématem její vztah s jedním z únosců (M. Placido). Film LA ORCA, režíroval Eriprando Visconti. O rok později, pak stejní herci i režisér, přišli s volným pokračováním OEDIPUS ORCA. Rena opět v roli Alice, která se vrací domů přesvědčená, že její otec není jejím skutečným otcem. Zjišťuje, že její matka, měla milence a ten by mohl být jejím skutečným otcem. Tohoto muže Alice svede. V roce 1976 ještě hrála Giorgiu, bezohlednou studentku ve filmu UN AMORE TARGATO FORLI.

Snímek IL MAESTRO DI VIOLINO (1976), znamenal pro Renu roli Laury, krásné a citlivé dcery z rodiny uměleckých mecenášů, kteří chtějí skončit její poměr s učitelem houslí. V roce 1976 byl uveden již zmiňovaný film CUORE DI CANE, v režii Alberta Lattuady, kde hrála roli Zojy Andrejevny Vasniezové.

Film VOGLIA DI DONNA (1978), režie Franco Bottari, je snímek, kde hraje Rena přítelkyni Paola (Antonio Di Leo) Luisu, která žárlí na ženy u zaměstnavatele. Prostředí Benátek a podmanivý horor NERO VENEZIANO (poslední role herečky Angely Covello), přinesl pro Renu roli Christine. Rena na toto natáčení vzpomíná jako na velmi stresující, někdy se natáčelo i 16 hodin denně. Režisér Ugo Liberatore vždy přišel s kompletně přepsánými texty a všichni se museli učit vše znovu. Rena mívala také pocit, že režisér nevěděl, co chce. Celkově byla nálada na place velmi podrážděná. Rena sama chtěla Uga po týdnu „zabít“. V tomto období se Rena nervově zhroutila a jedině uklidňující telefonát od její matky, byl jediný způsob, jak vůbec film dokončila. Pak o sebe měla strach a vrátila se do Německa. Tam potkala přítele z dětství, který byl zděšen jejím stavem. Ještě se vrátila do Říma a po filmu CIAO CIALTRONI (premiéra 26.11.1979), který prošel téměř bez povšimnutí, se Rena vrátila definitivně zpět do Oldenburgu, kde pracovala jako maloobchodní úředník.