Daniel Ivernel (1920 - 1999)   † 79 let

Francouzský herec Daniel Ivernel byl oddán především divadlu, na svém kontě má ale i bezmála padesát vedlejších rolí ve filmu. Narodil se ve Versailles, vyrůstal ale u své babičky v malém městečku Chaumont-en-Vexin. Tady také propadl kouzlu divadla, když celé večery trávil s herci kočovné herecké společnosti. Herectví studoval na pařížské konzervatoři a již během druhé světové války začal vystupovat v různých divadlech, krátce pobyl i v legendární Comédie Française. Proslavila jej příslušnost k Théâtre National Populaire významného režiséra Jeana Vilara, v jehož souboru vystupoval například na festivalu v Avignonu (Dantonova smrt 1948, Lorenzaccio, 1952).

Mezitím stoupal i jeho kredit divadelního herce, zvláště po účasti v úspěšném představení Tramvaj do stanice Touha, v němž účinkoval v roce 1949 na scéně Théâtre Edouard VII po boku předválečné hvězdy Arletty. Znovu se zviditelnil v několika úspěšných, tentokrát kostýmních filmech. Jako přítel titulního hrdiny Gaspard Caderousse se objevil ve Vernayově adaptaci Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1954; na vzniku tohoto filmu se podílel i jako scénárista). V životním příběhu slavné královské metresy MADAME DU BARRY (1954) ztvárnil postavu jejího manžela hraběte Jeana du Barry, v Guitryho životopisném velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1955) hrál císařského kancléře Cambacérèse. V této době byl k natáčení přizván i do Itálie a objevil se v mytologickém příběhu ODYSSEUS (Ulisse, 1954).

Na jevišti se znovu prosadil ve velké roli krále Jindřicha II. v divadelní hře Becket aneb Čest boží (Théâtre Montparnasse, 1959), poté znovu přijal krátké angažmá v Comédie Française (Strýček Váňa, 1961), opět spolupracoval i s Jeanem Vilarem a v jeho režii znovu hrál v Avignonu. Z Ivernelovy další participace ve filmu připomeňme opětovnou spolupráci na Duvivierových titulech, v nichž stál po boku Brigitte Bardot (ŽENA A TATRMAN – La femme et le pantin, 1958) nebo Danielle Darrieux (MARIE OCTOBRE, 1959). Zviditelnila jej také další velká role přítele hlavního hrdiny (Hardy Krüger) v oscarovém filmu NEDĚLE VE VILLE D’AVRAY (Les dimanches de Ville d’Avray, 1962), jako kapitán Mauger se objevil i v Buñuelově DENÍKU KOMORNÉ (Le journal d’une femme de chambre, 1964).

Jestliže v padesátých a šedesátých letech hrál Daniel Ivernel řadu velkých rolí, u nás jej můžeme znát spíše až ze závěru jeho dráhy filmového herce, kdy v sedmdesátých letech hrál vedlejší role v kriminálním žánru. Ve filmech BORSALINO (1970) a BORSALINO A SPOL. (Borsalino and Co., 1974) hrál policejního komisaře Fantiho, několikrát v této době točil s J. P. Belmondem, například ve filmu TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976) hrál starostu Verbrucka. Hrál i s Jeanem Gabinem a v justičním dramatu PŘÍPAD DOMINICI (L’affaire Dominici, 1973) jsme jej mohli vidět v roli předsedy soudu.