Miles Davis (1926 - 1991)

Americký trumpetista Miles Dewey Davis III., patří mezi nejvlivnější a nejuznávanější postavy v historii jazzu a hudby 20. století.

V 16 letech se přestěhoval do akčnějšího New Yorku, aby našel svůj idol Charlieho Parkera. S Charliem se stali rychle přátelé a každý večer jamovali jazzové fůze. V té době také navštěvoval Institut hudebních umění. Parker měl však v průběhu let čím dál větší problémy s drogama, což se projevovalo v jeho nevyzpytatelných náladách a vztahy v kapele byly napjaté. Davis byl oproti tomu vegetarián, nebral drogy a nepil ani alkohol. Od Parkera odešel z důvodu nevyplacených výplat a v následujících letech střídal spoluhráče bez ohledu na barvu kůže.

Počátkem 50. let však Davis třel bídu s nouzí, narodilo se mu druhé dítě a propadl závislosti na heroinu. V té době byl policií zatčen za držení heroinu a i když byl za několik týdnů osvobozen, práce bylo ještě méně. Zachránilo ho podepsáni smlouvy a vydání několika alb, které zlepšily jeho finanční situaci, ale pověst arogantního a chladného muže mu zůstala. Z drogové závislosti se však vyhrabal až na sklonku 50. let, kdy vyšlo jeho nejslavnější album „Kind of Blue“, které je kritiky uznávano jako nejlepší jazzové album všech dob. V té době byl Davis zatknut za napadení policisty a později čelil obvinění z domácího násilí, což okomentoval slovy, že je moc temperamentní a žárlivý.

V 60. letech bojoval se závislostí na kokainu a alkoholu. Jazzový kritik Leonard Feather navštívil Davisův byt a byl šokován, když zjistil, že poslouchá alba Byrds, Arethy Franklin, Jamese Browna, Sly and the Family Stone a Jimiho Hendrixe. V říjnu 1969 byl Davis pětkrát postřelen v autě jednou ze svých milenek, incident ho však nechal chladným. V 60. letech i 70. letech vydává další úspěšná alba, ale trápila ho pneumonie, osteoartróza, srpkovitá anémie, deprese, bursitida a žaludeční vředy a spoléhal na alkohol, kodein a morfin. Jeho show bývaly pravidelně kritizovány kritiky, kterým vadil jeho zvyk vystupovat zády k publiku.