Maria Schell (1926 - 2005)

Herečka mezinárodního významu Maria Schell (vlastním jménem Margareta) se narodila ve Vídni sklony k umění zdědila po rodičích, matka Margareta Schell-Noé byla rakouskou herečkou, otec Ferdinand Schell byl básníkem a dramatikem švýcarského původu. Před nacistickou okupací rodina uprchla v roce 1938 do Švýcarska, kde Maria začala studovat. Prošla také církevním lyceem v Colmaru ve Francii, nakonec studovala herectví v Zürichu, přičemž zároveň pracovala jako sekretářka, aby mohla studia zaplatit. Později hrála ve švýcarských divadlech (Zürich, Basilej), prosadila se ale také v metropolích dalších německy mluvících zemí (Berlín, Vídeň, Mnichov).

Stoupající popularita po celé Evropě a úspěch v Cannes přivedl Marii Schell do francouzských filmových ateliérů, kde poprvé hrála v historickém filmu NAPOLÉON (1955; hrála zde rakouskou arcivévodkyni Marii Louisu). Mimořádným úspěchem byl pak film GERVAISE (1956), přepis naturalistického románu Émila Zoly v režii René Clémenta, kde Maria Schell hrála hlavní roli. Za tu si odnesla pohár Volpi na mezinárodním festivalu v Benátkách. Tam také zaujala slavného italského režiséra L. Viscontiho, který jí svěřil titulní roli ve filmu NATÁLIE (Le notti bianche, 1957), což byl další úspěch festivalových přehlídek. Předešlý film GERVAISE byl mezitím nominován na Oscara jako nejlepší zahraniční film a to logicky vedlo k uvedení herečky v Americe.

Triumfální pouť filmovými studii Marii Schell po filmových studiích pokračovala pak v USA natočením filmu BRATŘI KARAMAZOVI (The Brothers Karamazov, 1958), který opět sbíral ocenění, především na americkém kontinentu. Po návratu do Evropy znovu točila v Německu a Francii, hned v roce 1959 se ale znovu vydala do USA, kde po boku Garyho Coopera hrála ve filmu STROM NA VĚŠENÍ (The Hanging Tree, 1959). Šlo o westernově laděný snímek a podobného žánru byl i následující film CIMARRON (1960), který byl v krátké době již čtvrtým filmem nominovaným na Oscara v hlavní roli s Marií Schell.

Početně omezená filmografie Marie Schell v šedesátých letech dokládá její zvýšený zájem o divadlo a návrat na divadelní prkna. Divadlo sice hrála od počátku své kariéry, ale je pochopitelné, že když v 50. letech točila několik filmů ročně v různých zemích, musela zákonitě jevištní činnost omezit. V roce 1963 byla ale hlavní hvězdou divadelního festivalu v Salzburgu a následně uspořádala turné s představeními především klasického repertoáru (Shakespeare, Goethe). Zároveň je ale nutno dodat, že film jí v té době neposkytoval úkoly odpovídající jejímu významu a nespokojená herečka dočasně na filmovou kariéru rezignovala. Posléze točila znovu převážně v Německu, spíše však pro televizi, znovu byla přizvána k práci do Francie, kde natočila komedii TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS (Le diable par la queue, 1969). I v dalších letech pak točila pro německé, francouzské i italské producenty, velký návrat na stříbrné plátno se však již nekonal, většina jejích filmů z té doby je u nás navíc prakticky neznámá. Vidět jsme ji ale mohli v některých detektivních seriálech uvedených na našich obrazovkách (KOJAK; DERRICK).